Uši k duši: V bouři (4/4): Skutečný člověk

Ve vztahu k druhému si nemáme vymýšlet, idealizovat, ale složitě milovat. Vzorem k tomu, jak to dělat, může být Ježíš jako Bůh, který na sebe vzal lidské tělo, říká Marek Macák při posledním nahlížení do Etiky Dietricha Bonhoeffera. Text, o kterém je řeč, je následující: "Existuje však i upřímně míněná láska k člověku, která vyjde nastejno jako pohrdání člověkem. Spočívá v tom, že člověka posuzuje podle jeho skrytých hodnot, podle jeho vnitřní charakternosti, rozumnosti a dobroty. Tento druh filantropie pokvete nejvíce v klidných časech, ale základem této těžce vydobyté a upřímně míněné lásky k člověku se může stát i příležitostný záblesk těchto hodnot za velkých krizí. S nucenou shovívavostí pak zlo vykládá jako dobro, přehlíží podlost a omlouvá zvrhlost. Z rozličných důvodů se člověk bojí jasného „ne“ a nakonec přitakává ke všemu. Člověk miluje obraz člověka, který si sám vytvořil a který se sotva ještě podobá skutečnosti, a pohrdá tak nakonec opět skutečným člověkem, kterého si Bůh zamiloval a jehož bytnost na sebe vzal. Znát skutečného člověka a nepohrdat jím – to je možné jen skrze Boží vtělení. Skutečný člověk pak smí před Bohem žít a my ho můžeme nechat vedle sebe před Bohem žít, aniž bychom jím pohrdali nebo ho zbožňovali. Ne proto, že by měl hodnotu sám o sobě, ale jenom proto, že si Bůh skutečného člověka zamiloval a že ho přijal. Důvod Boží lásky k člověku nespočívá v člověku, ale jen v Bohu samém."Tento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz