Hledáme staré recepty na nové problémy, i nové recepty na staré problémy. Jsme přesvědčeni, že v moudrosti předků je více dobra, než ve všech módních ideologiích dohromady, že ideály lidskosti a hodnoty naší civilizace nemají a nesmí být rozbity, ztraceny, zapomenuty. Zajímají nás lidé a jejich myšlenky, proto s lidmi rádi mluvíme, nevyslýcháme je.
84 %
„Je skutečně těžké být optimistou, a není příliš hmatatelná naděje. Prozatím není kolem nás vidět nějaké síly – aspoň na politické scéně, u nás i ve světě –, které by nějak jednoznačně a přesvědčivě vzbuzovaly důvěru, že jsou schopny zvrátit nápor změn k horšímu, toho pokrokářství, popírání svobody a práva každého člověka na štěstí, a byly schopny vůbec vrátit člověka zpátky do centra politického
„Oni dobře věděli, že témata, která zvedám, jsou mnohdy kontroverzní, a v diskusích pod nimi to bylo vidět. Nicméně nějakou dobu, tipnul bych si osm, deset, dvanáct let to bylo k oboustrannému prospěchu. A potom někoho napadlo, že už to je prostě příliš a že není dobré, aby se moje názory objevovaly na stránkách předního média,“ říká bloger Ladislav Větvička v rozhovoru pro Právě teď. 1. díl,
„Vůli k životu obvykle ztrácíme, když jsme připraveni o náš skutečný příběh, když nenaplníme své osudové volání, které vypovídá o tom, že existuje nějaký důvod, proč žijeme, které našemu každodennímu, někdy úmornému, těžkému nejrůznějšímu pobývání, dává hlubší význam a smysl,“ říká zakladatel Institutu alternativního vzdělání Milan Calábek v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 5. díl,
„Díky evropskému právnímu státu dnes v podstatě migranta není téměř možné nepřijmout, a když už je na tom území, je velmi těžké ho poslat zpátky. To znamená: Doma musíme udělat reformu práva a justice, která bude podřízena tomu, že je potřeba chránit většinovou společnost. A v zahraničí vybudovat partnerství se státy, jako je Maroko, Tunisko, Turecko, a i ve složitém libyjském chaosu najít
„Je jasné, že jsme politickým stranám dali příliš mnoho prostoru a že by bylo dobré, kdybychom měli něco, čemu já pracovně říkám politická občanská společnost, to znamená nějaké skupiny občanů, kteří se zajímají o věci veřejné, ale nemají ambici bezprostředně vstoupit do politiky, získat politickou moc – ale kontrolovat ji,“ říká politolog Lukáš Valeš v rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti. 3.