Lucie Výborná, jedna z nejvýraznějších tváří českého rozhlasu a televize, otevřela novou kapitolu svého profesního života s vlastním podcastem Na Výbornou. V rozhovoru říká, že se rozhodovala asi rok a přiznává, že začít znovu po pětapadesátce nebylo snadné. „Po pětapadesátce už začínáte trochu bačkorovatět," říká, ale zároveň dodává, že tohoto se paradoxně bála víc než rizika, že se jí podcast nepovede. Každého svého hosta prý sbírá jako střípky návodu na dobrý život. „Pořád věřím tomu, že každý můj host má jednu větu návodu na dobrý život. Vlastně nedělám nic jiného, než že je skládám dohromady, aby se nám dobře žilo.”
Podcast na Výbornou si můžete pustit tady, epizody v celé délce pak na herohero.co
Kdy se ve vás poprvé objevil pocit „teď je čas jít dál“?
Začala jsem o tom přemýšlet při bilancování na konci roku 2024. Od začátku kariéry jsem měla velké štěstí být tam, kde se rodily nové věci: v roce 1991 jako moderátorka rádia Bonton, druhého soukromého rádia v Česku, v roce 1994 u začátku Novy. V roce 2008 jsem byla součástí tehdy zbrusu nové podoby Radiožurnálu. Měla jsem to štěstí, že jsem si mohla vyzkoušet i vysílání z extrémních podmínek na několika expedicích. A teď jsem ráda součástí podcastové scény.
Jak dlouho celý proces rozhodování trval?
Asi rok. Uvědomila jsem si, že když se chce člověk posunout dál, musí se v nějakou chvíli ze svého pohodlí „vyhodit sám.“ Mnohokrát se mi to v životě vyplatilo. Koneckonců, jak to znám z hor a odlehlých polárních oblastí, je to hlavně nepohodlí, které nás utváří.
Co pro vás znamenal Radiožurnál?
Radostný pocit, že jsem mohla dvacet let toho nejlepšího, co jsem uměla, odevzdat veřejnoprávní službě, kterou považuji zejména v dnešní době za obzvlášť důležitou.
Bylo těžké udělat ten „první krok“?
Lhala bych, kdybych říkala, že ne. První kroky se dělají hezky, když je vám dvacet nebo třicet, ale po pětapadesátce už začínáte trochu bačkorovatět. Uvědomila jsem si, že toho se paradoxně bojím víc než rizika, že se mi to v podcastu nepovede. Já prostě musím jít dál.
V čem je váš podcast Na Výbornou jiný než rozhlasový rozhovor?
Mockrát jsem od posluchačů slyšela povzdech: to je taková škoda, že je konec! Víte, to, co si lidé stahují z rozhlasové aplikace jako podcast, vlastně žádný podcast není, je to jen sestříhaný rozhovor z živého vysílání – a tam je to jiná disciplína, musíte počítat se zprávami, písničkami, taky s tím, že když se stane něco závažného, tak vám do rozhovoru někdo vstoupí. Ve svém podcastu Na Výbornou se mohu soustředit jen na rozhovor a jeho plynutí… A nemusím se navíc omezovat délkou! Z čeho neslevuji je příprava, laskavost, zvědavost, hravost, empatie, pozitivita a dobrý výběr hostů.
Chcete podcasty zažít i mimo sluchátka? Na stránce Podcasty naživo najdete přehled akcí, natáčení i debat po celé republice.
Jak byste popsala stručně váš nový podcast Na Výbornou?
Myslím, že jsem ho právě popsala. Celou kariéru se snažím dotýkat života, společných témat, radostí i těžkostí. Je dobré vědět, že jsme všichni na jedné lodi a je ještě hezčí to sdílet.
Tomáš Černý byl mnoho let hlasem a autorskou osobností Českého rozhlasu, v jakém stylu vaše spolupráce pokračuje?
Tomáš byl léta mým dramaturgem, ale taky editorem, a konec konců často i zvukařem při našich výjezdech do terénu, ať už naživo nebo na natáčení. Je zkušený reportér, umí to s mikrofonem jak co do zvuku, tak stran mluveného slova, a proto některé epizody připravujeme společně autorsky. Tom natočil za léta v rozhlase, kde začínal už v patnácti, stovky pořadů a dokumentů, reportáží, moderoval, takže se společně pouštíme i do zvukově náročnějších a složitějších formátů, protože se můžu spolehnout na jeho zkušenost a vidění – vlastně slyšení. Bereme posluchače na skvělá místa, sdílíme s nimi společné zážitky, cesty i dobrodružství. V týmu je ještě náš produkční a chrlič nápadů David Ostružár.
Jak pracujete s délkou epizod a dramaturgií?
Počítám s délkou epizody kolem jedné hodiny, ale může to být i víc. Hlavní slovo má Tomáš Černý, se kterým jsme léta v rádiu byli sehraná dvojice. Umí být kritický a ví, kolik, co snese.
Lucie Výborná a Tomáš Černý, autorka fotografie: Viktorie Macanová
Počítáte i se speciálními projekty, video obsahem či tematickými spolupracemi?
To jsou ty naše pátky! To jsou vlastně jenom speciální projekty! Bereme posluchače na skvělá místa, sdílíme s nimi společné zážitky, cesty i dobrodružství.
Co pro vás znamená mít vlastní podcast?
Nový začátek, učení se novým věcem i technologiím. A větší svobodu. A ze začátku i větší riziko.
Co vás po letech pořád nutí ptát se dál?
Asi nezměrná zvědavost. Je tolik báječných lidí, tolik nezmapovaných území! Jsem takový Kryštof Kolumbus, miluju objevování. Objevování skrytých nuancí, nových osobností, jiných názorů. Miluju různorodost.
Co jste se o lidech naučila za mikrofonem?
Naučila jsem se naslouchat pohnutí v hlase, nejistotám i radostem. Naučila jsem se důkladně poslouchat ne to, co kdo říká, ale jak to říká. Naučila jsem se, že vteřina ticha může být neskutečně dlouhá. A taky jsem se naučila umění se nezeptat. Nepůjdu dál, když by to bylo neetické nebo pro hosta extrémně lidsky náročné na odpověď. Nechci nikomu ublížit.
Co byste chtěla, aby bylo za půl roku, rok, co se týká vašeho podcastu?
Chtěla bych pořád ukazovat, že v téhle zemi máme skvělé lidi. Šikovné, moudré, zábavné, motivované… Pořád věřím tomu, že každý můj host má jednu větu návodu na dobrý život. Vlastně nedělám nic jiného, než že je skládám dohromady, aby se nám dobře žilo.
Máte nějaký obranný mechanismus vůči dnešní rychlé online době?
Mám! Dát mobil do letového režimu a chodit po horách nebo po lese. Na tři, šest, deset dní všechno vypnout a být v přírodě. Virtuální svět je velmi nezdravý. A já miluju terapii horami, řekou, zíráním do ohně nebo chůzí po nekonečných pláních.
Chystáte nějakou další knihu? Pokud ano, o čem bude?
Nevím, první dvě se moc dobře prodávají, ale kvůli tomu přece hned nezačnu psát třetí! I když deníky si píšu pořád, ještě to nic neznamená. Až to hezky uzraje, tak se třeba ještě jednou odvážu!
Plánujete dát prostor i pro dotazy posluchačů?
Spíš pro podněty. Mnoho zajímavých tipů mi přišlo přes rozhlasový mail, teď je možno psát na info@navybornou.com.
Více rozhovorů s podcastery najdete tady.
