Putovní podcast Věrozvěsti chodí po Česku

Podcast Věrozvěsti si můžete pustit tady.

Jak byste popsali svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Věrozvěsti jsou putovní podcast dvou kamarádů – Lukáše Hejlíka a Martina Vymětala – kteří jdou krajinou a cestou si povídají o místech, lidech, jídle i životě. Bez studia, za pochodu, se vším, co k cestě patří: deštěm, kopci, únavou i hospodou. Poznávají Česko a hlavně sami sebe.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

Oba máme rádi Česko, chození, příběhy a dobré jídlo. Napadlo nás to spojit dohromady a hlavně nevyrábět další podcast, kde proti sobě dva lidé sedí ve studiu. Chůze navíc vytváří úplně jiný, hlubší, druh rozhovoru.

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

VĚRO reprezentují příběhy, mýty a to, čemu o naší zemi věříme. ZVĚSTI jsou zprávy z cesty – co jsme viděli, zjistili, zažili a občas také popletli. Název zní trochu vznešeně, což je hezký kontrast k tomu, že jde spíš o veselý lehký rozhovor dvou mužů ve středním věku. Možná máme tak trochu rádi jinotaje a jazykolamy.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Jsme méně opatrní. Postupně jsme zjistili, že nejzajímavější nejsou informace o místech, ale momenty, kdy cesta otevře osobnější rozhovor. A taky jsme pochopili, že některé věci se prostě nedají naplánovat – a o to jsou lepší. Jako třeba rozhovory s místními lidmi nebo zvuky přírody, které náš podcast doprovázejí jako soundtrack.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Nejdřív vymyslíme trasu, často spojenou s českou historií, pak na ní hledáme zajímavá místa a příběhy – a samozřejmě ubytování a gastro, v tom je Lukáš expert. Následně vyrazíme a necháme cestu, aby nám ten plán v klidu rozebrala na součástky.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

Hlavně z krajiny a toho hlavního příběhu dané cesty. Zajímá nás, co se tam stalo, kdo tam žije, co se o tom místě vypráví a co bychom bez toho, že jsme tam přišli pěšky, nikdy nezjistili. Hosty nehledáme, ale náhodně potkáváme. Naším režisérem i scénáristou je cesta sama. Témata přicházejí přirozeně.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

Venku, za chůze a dost punkově. Natáčíme na záznamník telefonu a dva malé bezdrátové mikrofony. Technika musí být lehká a schopná přežít vítr, déšť, pot i hospodu. Nejdůležitější parametr techniky je, že ji uneseme i po dvaceti kilometrech.

Používáte při tvorbě něco, bez čeho si to už neumíte představit?

Spíš jde o vybavení, které máme na sobě, protože naše cesty mívají víc než 100 kilometrů. To nejdůležitější zatím žádný nástroj nenahradil: několik hodin chůze vedle sebe. Z techniky nám stačí mobil.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Že je to legitimní důvod vyrazit někam, kam bychom se jinak nepodívali, a strávit několik dní dlouhými rozhovory s kamarádem. Bombastický je pocit, když posluchači později vezmou svoje blízké a jdou stejnou cestu jako my. Podcast je vlastně vedlejší produkt cesty – a to nám připadá nejhezčí.

Co byste poradili někomu, kdo chce začít s podcastem?

Neřešte nejdřív mikrofon. Najděte důvod, proč by měl někdo poslouchat právě vás, a vydržte déle než prvních deset dílů. Dobrý mikrofon totiž ještě nikdy nezachránil člověka, který nemá co říct.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích?

Věrozvěsti jsou zatím především investice našeho času, energie a peněz. Neděláme je proto, abychom na nich rychle vydělali. Zatím se pohybujeme v ekonomickém modelu „radost něco stojí".

Plánujete nějakou podcastovou akci nebo už máte živé vystoupení za sebou?

Na naše druhé putování jsme pozvali i fanoušky a s jedním z nich jsme nakonec nahráli celý předposlední díl. Bylo skvělé pustit posluchače přímo do světa Věrozvěstů a zažít společně cestu.

Co byste si s podcastem přáli zažít a koho pozvat?

Chtěli bychom dál chodit po Česku a potkávat lidi, kteří mají ke krajině skutečný vztah a silný příběh.

Jaké podcasty sami posloucháte?

Posloucháme poměrně pestrou směs – od Čestmíra Strakatého, Kulturáku, Bruselského diktátu a podcastů CzechCrunch přes Šimrání až po Vlevo dole. Každý je úplně jiný, což nám vyhovuje: od dlouhých rozhovorů přes kulturu a společnost až po politiku.

Co doporučujete svým posluchačům?

Vezměte své blízké a choďte pěšky. Ideálně někam, kam by vás normálně ani nenapadlo jet. Člověk za pět kilometrů vidí víc než za padesát kilometrů autem a často se dozví víc i sám o sobě. A když nic jiného, večer mu aspoň lépe chutná večeře.

Odpověď na otázku podcastu Vlastním tempem: Co jste díky podcastu pochopili sami o sobě?

Díky podcastu jsme pochopili, že chůze je skvělý způsob, jak se dostat k věcem, které bychom si u stolu možná vůbec neřekli. Když několik hodin jdete, přijde únava, ticho a postupně mizí potřeba něco kontrolovat nebo dokonale formulovat. Člověk přestane být tolik „ve své roli" a začne být prostě sám sebou. A právě tehdy často vznikají ty nejlepší rozhovory – ve chvíli, kdy už máte pocit, že vlastně není o čem mluvit.

Více rozhovorů s tvůrci podcastů najdete tady.