Rozhovor se Studiem N. Kontext místo hluku

„Snažím se u klíčových témat zpomalit svět, který se kolem nás řítí šílenou rychlostí,“ říká v rozhovoru autor podcastu Studio N Filip Titlbach. Místo rychlých soudů nabízí kontext, porozumění a prostor pro hlubší otázky.

V rozhovoru mluví o vzniku Studia N, jeho proměnách i o tom, jak se z každodenní novinářské práce stal dlouhodobý projekt, kterému se věnuje už téměř sedm let. Přibližuje, jak vznikají jednotlivé epizody, podle čeho vybírá hosty, proč dává přednost jednoduchosti před technologickými vychytávkami a jakou roli v jeho práci hraje důvěra, otevřenost a lidská chemie.

Jak byste popsal svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Jako místo, ve kterém se snažím u klíčových témat zpomalit svět, který se kolem nás řítí šílenou rychlostí. Mým cílem je pochopit, co se skutečně děje - a srozumitelně to vysvětlit. Od domácí politiky po zahraniční konflikty. A taky jako bezpečný prostor pro lidi, kteří se rozhodnou otevřít a svěřit se se svými pocity a niternými prožitky.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

S myšlenkou založit podcast Deníku N přišel ředitel vydavatelství Ján Simkanič. Bylo to v době, kdy byl podcastový boom na české scéně teprve před námi. Pracoval jsem tehdy v Českém rozhlase a Honza se mi ozval s nabídkou, jestli bych takový formát nechtěl vytvořit v Enku. Dlouho jsem se nerozhodoval - práce s audiem je mi blízká a vznik nového nezávislého média v Česku jsem tehdy sledoval s velkým nadšením.

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

Po dlouhém brainstormingu jsme se rozhodli použít ten nejjednodušší a zároveň nejméně originální název. Prostě studio Deníku N, tedy Studio N. Je to konkrétní fyzické místo s mikrofony, kde se potkávám s těmi všemi inspirativními lidmi. Prostor, kde zaznívají zásadní události a investigativní zjištění. A taky je to pro mě už značka, která obstála na podcastovém trhu a se kterou jsem spojil většinu svojí novinářské práce.

Jakou roli hraje podcast ve vašem životě?

Poměrně zásadní, protože se mu už skoro sedm let věnuju v podstatě každý den. Je to projekt, který se snažím dlouhodobě piplat, aby se mu dařilo a měl jsem radost z jeho kvality.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Studio N a jeho formát se kontinuálně vyvíjí. Od první myšlenky, že budeme “předčítat noviny”, přes dva desetiminutové rozhovory v jedné epizodě, půlhodinové díly v audiu, až po dnešní hodinové epizody, které natáčíme primárně na video, jsme ušli velký kus cesty. Snažíme se reagovat na to, co chtějí naši posluchači a posluchačky, zároveň sledujeme, jak se vyvíjí podcastový trh a také děláme všechno proto, aby to byl dlouhodobě udržitelný projekt, který si na sebe vydělá.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Existují dvě cesty. Tou první je, že se stane nějaká důležitá událost a my na ni reagujeme. V takovém případě se radíme o tom, koho k tématu pozveme, což jsou většinou expertky a experti z oboru, případně naši novináři s vlastním zjištěním - a zároveň v tom čase už skládáme rešerši a klíčové otázky. Druhou cestou jsou předem naplánovaní hosté, které si zveme podle vlastní dramaturgie - to jsou inspirativní osobnosti, se kterými se snažíme přinést hlubší vhled to jejich myšlenek, práce i pocitů. Po natočení díly sestříháme, připravujeme k nim doprovodné texty, grafiku, reelsy a pak je v plné verzi publikujeme na herohero.co/studion a v rámci klubového předplatného jsou dostupné i na webu Deníku N. Poměrně velkou část dáváme ven i bezplatně, většinou je to polovina epizody, a ty lidé najdou na všech podcastových aplikacích a na YouTube.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

Musím říct, že v téhle oblasti máme spíš opačný problém - události se dějí konstantně a překotně, jedna krize střídá druhou a musíme hodně dbát na to, abychom vybrali opravdu jen ty klíčové dění a vyhnuli se každodennímu informačnímu balastu. A co se týče zajímavých a inspirativních lidí, tak těch máme v téhle zemi také hodně.

Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete?

Už si moc nepamatuju, jak to vzniklo, ale ke Studiu N už léta patří jízlivá poznámka. Dříve byla pravidelná na konci každé epizody, dnes ji vydáváme nepravidelně ve videu na sociálních sítích.

Líbí se vám podobné rozhovory? Každý týden posíláme výběr novinek, doporučení a zákulisních tipů ze světa českých podcastů. Přihláste se k odběru tady.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

Nahráváme ve vlastním studiu, které jsme si vlastnoručně vybudovali v redakci Deníku N. Používáme tři zrcadlovky, profesionální mikrofony a podcastový mixážní pult.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit?

Jak jsem odpovídal u názvu - keep it basic. V drtivé většině případů si vezmu vytištěné poznámky na papíru, tužku, svoje nápady v hlavě a jdu k mikrofonu. Nerad u interview používám notebook nebo telefon, ty si beru většinou jen u velmi aktuálního dění, které se může měnit ještě v průběhu naše rozhovoru - jako jsou například volby.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Budu bizarně konkrétní, ale je to většinou druhá polovina rozhovoru. To už je moment, kdy víte, jestli mezi vámi vznikla nějaká chemie. Kdy už se lépe poznáte a dáte si najevo, nakolik jste si sympatičtí a zda si dovolíte otevřít se jeden druhému. Jsou to ty minuty, kdy úplně zapomenete na to, že je před vámi mikrofon a kolem vás kamery. V takových chvílích mě baví moje práce nejvíc.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč?

Mám za sebou kolem 1400 epizod, některé se mnou dokázaly zacloumat tak, že mi zůstaly v mysli dodnes, na některé už jsem úplně zapomněl. V různých časových obdobích bych na tuhle otázku odpověděl různě. Z poslední doby se mi zaryl do hlavy rozhovor s Benem Cristovaem, který si dovolil být velmi otevřený, zranitelný a dokázal velmi niterně popsat rasismus, kterému už od dětství čelí. To jsou momenty, u kterých je člověk pevně přesvědčený, že zase o trošku hýbnul světem k lepšímu směru.

Zažil jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo?

Nikdy bych neměl možnost seznámit se a mluvit s takovým množstvím úspěšných, inteligentních a poutavých lidí.

Co byste poradil někomu, kdo chce začít s podcastem?

Nejdůležitější je vědět, jaký obsah chce člověk předávat a jestli je toho schopen dlouhodobě. Zní to banálně, ale ona to není žádná legrace. Spousta podcastů skončí po deseti epizodách, protože jeho autoři nebo autorky zjistí, že už nemají co říct. Druhou věcí je trpělivost. Podcastové publikum je náročné a stovky tisíc stažení za měsíc nepřijdou za měsíc.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi?

Jsem z něj živ. Peníze, které vydělá navíc, investujeme do Studia N i rozvoje dalších podcastů.

Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?

Tím nejvýraznějším jsou živá natáčení s publikem po celé republice. Každoročně jezdíme po filmových, divadelních i hudebních festivalech nebo dalších společenských akcích, kde si nás žádají, zároveň organizujeme vlastní Studia N live a každým rokem ten počet živých shows roste. Snažím se také spolupracovat se školami a když je čas, tu a tam se snažím o nějakou přednášku nebo debatu, případně děláme exkurze přímo v redakci.

Co byste si s podcastem přál zažít?

Žádné megalomanské sny nemám. Kvalita podcastu se pozná podle toho, jací lidé vás poslouchají. A jeho síla zase od počtu lidí, kteří si vás zapnou. Budu spokojený autor, když za mnou bude stát tolik lidí, které zajímá svět kolem sebe, aby si ke mně mohlo dovolit nepřijít co nejméně politiků na konfrontační rozhovor.

Jaké podcasty sám posloucháte?

Já rád u podcastů usínám. Hledám si ale takové, u kterých nebudu mít FOMO pocit, že pokud usnu, něco mi unikne. Nechci je konkrétně jmenovat, protože taková recenze by jim u některých lidí mohla ublížit. Já si ale myslím, že mají svoje důležité místo na scéně, mně doslova pomáhají v duševním zdraví, protože u nich mentálně vypínám, a zároveň mě hodně baví chemie, kterou mezi sebou tvůrci a tvůrkyně mají.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo.

Můj terapeut mi jednou řekl, že největší radost si uděláte tím, když uděláte radost někomu jinému. A má v tom pravdu. Nebudu doporučovat žádný podcast ani knihu, ale protože se blíží Vánoce, doporučím způsob, jak obdarovat někoho jiného. Žijeme ve světě, který je krutý a každý z nás může to zlo v něčem aspoň trochu vyvážit. Já třeba pravidelně podporuji poradnu S barvou ven, která se snaží pomoct queer lidem v tíživých situacích, a projekt Romská stipendia, který se snaží narovnávat nespravedlnosti ve společnosti a podporuje talentované romské studenty a studentky v jejich cestě za vzděláním. Letos jsem navíc koupil pár Nocleženek od Armády spásy, které umožňují lidem bez domova strávit noc v teple a také jsem přispěl ve sbírce Zbraně pro Ukrajinu, protože tento národ odvážně čelí krvavé agresi diktátora Putina a zachraňuje tím zadek nám v celé Evropě. Myslím, že stojí zato se zamyslet, jestli by neudělalo někomu z vašich blízkých pod stromečkem radost, pokud byste jejich jménem podpořili dobrou věc.

Koho byste si přál pozvat? Ať už žijícího nebo ne…

Těch je. Davida Bowieho, Andyho Warhola, Virginii Woolf, Freddieho Mercuryho, Alana Turinga, sv. Janu z Arku, Volodymyra Zelenského, Boha, Friedricha Nietszcheho, Björk, Jamese Baldwina, Yoko Ono, Lucu Guadagnina, Judith Butler, Ganyméda, Oscara Wilda, Garfielda, Václava Havla… A nejlépe všechny do jedné panelové diskuze.

Otázka od podcastu Soudní síň: Co by se muselo stát, abyste s podcastem skončil?

Podcast pro mě funguje jako prostor, kde můžu být upřímný, ptát se bez kompromisů a sdílet fascinující příběhy - pokud by se to vytratilo, bylo by jasné, že je čas přestat.

Více rozhovorů s podcastery najdete tady.