Rusko jinak aneb příběh Kaviárových toustů

Jiří Just žije v Moskvě. Lucie Sulovská je v Praze. Jednou týdně se „sejdou" online a hodinu a půl si povídají o Rusku. Hlouběji, než bývá v českých médiích zvykem. Tak vznikají Kaviárové tousty, podcast, který si zakládá na věcném vhledu i zdravém humoru. Povídali jsme si s oběma tvůrci o tom, jak podcast vznikl, co jim komplikují ruské internetové restrikce a proč jim stačí pokec jako rituál.

Jak byste popsal svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Jiří Just: O Rusku a postsovětském prostoru jinak. Nejsme žádný dezo podcast, snažíme se naopak nabízet podrobnější a hlubší vhled do Ruska a regionu, než nabízí naši kolegové z českých médií.  

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

Jiří Just: Byla to zjištění, že o Rusku se u nás v Česku často hovoří povrchně a je vnímáno skrz stereotypy. Anebo propagandu, která do českých médií také, bohužel, proniká. A protože působím přímo v Moskvě, tak jsem si říkal, že by to pro posluchače mohlo být zajímavé. Oslovil jsem kolegyni Lucii Sulovskou, která se o Rusko zajímá a je na podobné vlně jako já, slovo dalo slovo a začali jsme natáčet. 

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

Jiří Just: Měl jsem v hlavě několik variant, ale nejvíc se mi líbily právě Kaviárové tousty. Je to jednak takový humorný odkaz na podcast Bruselské chlebíčky, ale také samozřejmě odkaz na film Věry Chytilové Dědictví. Kaviár je stereotyp spojený s Ruskem. Kaviárové tousty ve vztahu k zmíněnému filmu má znamenat, že se zároveň nebereme moc vážně.

Jakou roli hraje podcast ve vašem životě?

Jiří Just: Velkou. Je to tvůrčí svoboda. Vytvořil jsem si vlastní prostor, kde se mohu věnovat čemu chci a způsobem, jakým chci.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Jiří Just: Řekl bych, že podstatně. Postupně se měnila naše koncepce. Vyvinula. Kromě reakcí na aktuální události spojené s Ruskem jsme začali dělat portréty významných Rusů, na které se specializuje právě Lucie, začali jsme se věnovat postsovětským zemím, zveme hosty. Zkrátka jsme se posunuli.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Jiří Just: Především čtení materiálů. V průběhu týdne vymyslíme aktuální téma, kterému se věnujeme na začátku podcastu, zhruba prvních 20 minut, a poté hlavní téma. A když nás čeká host, tak si pro něho připravujeme otázky. Jinými slovy, nic extra neděláme. Snad jedině, že “nasávám” v Moskvě, během rozhovorů s místními experty, různé dá se říct zákulisní informace. 

Více podcastů z této oblasti najdete na stránce podcastů o zpravodajství.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

Lucie Sulovská: Přiznám se, že víc nápadů mívá Jirka. Poměrně často nám pomůže bouřlivá geopolitická situace, ale oba máme radši tématické díly, kde se věnujeme nějakému nadčasovému fenoménu nebo zajímavému člověku. 

Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete?

Lucie Sulovská: Naši posluchači nám říkají, že moc používáme slova “nicméně” a “každopádně”. Osobně miluju naše oslí můstky, které jsou občas opravdu dlouhé. A hodně oslí. Taky se hodně smějeme a děláme různé narážky, což u tématu, které je většinou vnímáno spíš depresivně, může působit všelijak. 

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

Lucie Sulovská: My to máme jasné, protože Jiří je v Moskvě a já byla dřív v Bruselu, teď v Praze. Nahráváme tedy na dálku, skrze platformu, kterou jsme byli nuceni nedávno obměnit v důsledku ruského blokování stále nových serverů. Za ty dva roky, co nahráváme, se situace opravdu citelně zhoršila. 

Jiří Just: To je bohužel pravda. Na druhou stranu, technické komplikace kvůli ruským restrikcím přidávají našemu podcastu autenticitu.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit?

Jiří Just: Protože nahráváme na dálku, tak jsme odkázáni na online podcastovou platformu. Dříve jsme používali Zencastr, ale ruské úřady začaly blokovat jeho servery, tak jsme se přesunuli na Async. A rituál? Rituál je už samotný podcast. Scházíme se s Lucií a můžeme si hodinku a půl pokecat o věcech, které nás zajímají.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Lucie Sulovská: Možná vás to překvapí, ale já jsem opravdu ráda, že si jednou týdně můžu s Jirkou sednout a pokecat o Rusku. Nemám pocit, že by v Česku bylo hodně lidí, s nimiž o tom můžu nějak kvalifikovaně hovořit. Cením si toho, že je na místě a přináší místní perspektivu. 

Jiří Just: Mám to taky tak. Ten pokec.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč?

Jiří Just: Asi dvě epizody zaměřené na mé fotrovství v Rusku (smích). Natočili jsme dvě epizody o tom, jak jsme s mou paní prožívali porod v Rusku a jak tady prožíváme rodičovství. A soudě podle ohlasů se tyto díly líbily i posluchačům. 

Zažili jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo?

Lucie Sulovská: Myslím, že máme s Jirkou docela blízký vztah, který bychom asi jinak neměli. Přece jen jsme spolu v kontaktu dost často, každý týden spolu dvě hodiny hovoříme, v mezičase si píšeme o nových tématech nebo i o soukromém životě. Považuji ho už tak trochu za součást mého nejbližšího okruhu, abych použila rusistické lingo. 

Jiří Just: Je to tak. Díky podcastu jsme se s Lucií dost skamarádili. Takže je to ta osobní rovina, která je spíš v zákulisí Kaviárových toustů.

Co byste poradili někomu, kdo chce začít s podcastem?

Jiří Just: Jděte do toho. Jasně, už je “přepodcastováno”, ale to přeci není důvod nezkusit to. Neexistuje téma, o kterém by se nedalo hovořit. Baví vás nohejbal? Nebo Lego? Chcete nadávat na politiky? Posaďte se k mikrofonu a začněte mluvit.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi?

Lucie Sulovská: Jsme malý podcast, takže i příjmy jsou spíš skromnější, ale máme svou věrnou komunitu na Patreonu, u níž víme, že se už docela orientuje a že má ráda náš styl. Jsme jim velmi vděční. Díky nim si platíme nahrávací platformy či vybavení. 

Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?

Jiří Just: Jedině tak sporadické kafe s Lucií, když se objevím v ČR (smích). Jsme malý podcast. Party s posluchači ani merch neděláme. Ale Lucie na našem Patreonu spojeným s podcastem pravidelně pro předplatile zveřejňuje různé zajímavé texty. 

Co byste si s podcastem přáli zažít?

Jiří Just: Náš podcast není moc o zážitcích, ale jako nahrát epizodu na Rudým náměstí, to by bylo vtipný (smích).

Jaké podcasty sami posloucháte? 

Jiří Just: Podcasty mě baví. Rád poslouchám Na Východ, podcast Českého rozhlasu Plus. Věnuje Rusku a postsovětskému prostoru a často má velmi dobré bonusové části. Podcast webu Voxpot Redneck od Matěje Schneidera o politice Spojených států. 10:35 jednoznačně nejlepší český podcast o vojenství a bezpečnosti. A nemůžu nezmínit podcast Staří bílí muži kolegů z Lidovek.

A teď moje guilty pleasures. Mám rád videohry, proto poslouchám podcast Quest Českého rozhlasu Wave. A pak taky podcast MADRFAKR pánů Pavla Makala a Karla Drdy. Kdo ví, ten ví.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo.

Lucie Sulovská: Kromě Jirkou vyjmenovaných konkurenčních podcastů doporučím nějaké knížky. Třeba Cesta Rusů k válce od Petry Procházkové nebo Putin: Život a doba od Philipa Shorta. Pro milovníky beletrie doporučuji román Mág z Kremlu, jehož filmová podoba se coby Čaroděj z Kremlu má brzy objevit v kinech.

Koho byste si přáli pozvat? Ať už žijícího nebo ne…

Lucie Sulovská: Já bych si určitě přála zvát ruské hosty, z různých prostředí, ale to většinou nejde kvůli jazykové bariéře na straně našich posluchačů. My jsme pořád Češi, dokážeme do toho světa proniknout jen v omezené míře. Určitě máme ale i živé české hosty, které bychom rádi pozvali. U některých to máme v plánu bezprostředněji, u jiných to teď objektivně nejde, ale jsme odhodláni si počkat. 

Jiří Just: Jazyková bariéra je, bohužel, zásadní problém. Nicméně i v českém prostředí se najdou zajímaví lidé. Jak Lucie říká, někteří jsou v plánu, na některé si musíme počkat. Ale mohu prozradit jedno jméno, abychom nebyli tak nekonkrétní. Určitě bychom chtěli pozvat novinářku Petru Procházkovou, které si velmi vážíme. 

A z nežijících? Tak třeba Henry Kissingera, případně Zbigniewa Brzezinského.

Více rozhovorů s podcastery najdete tady.