Vydržet je nejtěžší. Říkají tvůrci Fujifilm X-Talk

Podcast Fujifilm X-Talk si můžete pustit tady.

Jak byste popsali svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Fujifilm X-Talk je podcast zaměřený na fotografii, vizuální kulturu a autorské přemýšlení o obrazu. Není určen pouze příznivcům značky Fujifilm, ale všem, kdo se zajímají o fotografii, výtvarné umění, obrazovou kulturu a další.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

S myšlenkou přišla před několika lety tehdejší markeťačka Tereza, která podcast společně s původním moderátorem Davidem Gaberlem založila. Od té doby se jeho podoba postupně proměňovala, stejně jako témata a hosté, ale základní myšlenka zůstala stejná: vytvořit prostor pro zajímavé rozhovory o fotografii a lidech kolem ní.

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

Název je docela přímočarý. „X” odkazuje na Fujifilm X Series, kolem které podcast od začátku vznikal a která je pro Fujifilm už řadu let charakteristická. Písmeno X se ostatně prolíná celým systémem – od X Series a X Mountu přes snímače X-Trans až po X-Processor. A „Talk” jednoduše proto, že jde především o povídání.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Za ty roky se Fujifilm X-Talk proměnil docela výrazně. Vystřídali se moderátoři a měnili se i lidé, kteří stáli za jeho produkcí a marketingem, takže si každá etapa přirozeně nesla trochu jiný rukopis. Změnilo se prostředí, technické zpracování i přístup k výběru hostů a témat. Velkým krokem byl letošní rok, kdy se k původně čistě audio podcastu přidalo také video. Fujifilm X-Talk je tak dnes výsledkem práce celé řady lidí, kteří ho v průběhu let formovali, ale jeho základ zůstává stejný: zajímaví lidé, fotografie a otevřené povídání o tom, co je kolem ní.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Všechno začíná nápadem. Někdy na konkrétního hosta, jindy na téma. Některé epizody jsou více profilové a stojí na osobnosti fotografa, fotografky nebo někoho dalšího, kdo má co říct nejen k fotografii samotné, ale obecně k obrazové kultuře a tomu, jak obrazy vnímáme. I proto byli našimi hosty třeba váleční reportéři České televize Darja Stomatová a Ján Schürger.

Jindy postupujeme přesně opačně. Nejdřív si vybereme téma a teprve potom hledáme člověka nebo lidi, kteří ho dokážou zajímavě otevřít. Takhle vznikl například náš čtyřdílný speciál o historii fotografie v českých zemích. Stejně tak jsme se rozhodli věnovat fotografické kritice, fotožurnalistice nebo třeba vztahu fotografie a aristokracie.

Jakmile máme téma a hosty, přichází rešerše, příprava scénáře a dramaturgie. To už je především práce našeho moderátora a pak režiséra, dramaturga, kameramana a historika – což je mimochodem jeden člověk. A i v době AI se pořád hodně spoléháme na vlastní zkušenosti z médií. Přípravu sice umělou inteligencí můžeme urychlit, ale nenahradí znalost kontextu ani několik různých pohledů. Proto scénář a otázky procházejí více rukama. Pořád platí, že víc očí vidí víc a víc hlav zpravidla přijde na lepší otázky.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

Vlastně všude, kde se dá. Hodně čerpáme ze svého okolí, protože každý z nás se pohybuje v trochu jiných, ale velmi zajímavých kruzích: mezi fotografy, umělci, novináři, historiky nebo lidmi z médií. A právě z těchto setkání a debat často vznikají první nápady.

Občas nám debata nad správně zvoleným hostem zabere i několik hodin. Začneme u „tohle by byl skvělý host”, přes malířské umění 17. století a palné zbraně v 19. století se dostaneme úplně někam jinam a nakonec se shodneme na třech nebo čtyřech jménech, která nám dávají smysl dramaturgicky nebo tematicky. A ano, tohle se v podstatě opakuje každý měsíc.

Vedle toho máme samozřejmě několikastránkový dokument plný jmen a témat – lidé, které bychom jednou chtěli pozvat, ti, které už aktivně oslovujeme, i hosté, se kterými jsme domluvení a jen společně hledáme správný termín natáčení. Takže o inspiraci zatím nouzi rozhodně nemáme.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

Od letošního roku natáčíme ve studiu Drive Film Factory v centru Prahy. A jak se asi dá očekávat, hlavní roli u nás hraje technika Fujifilm. Používáme dva fotoaparáty X-H2S, doplněné o X-H2 nebo X-T5, a špičkové filmové objektivy MKX. Samozřejmostí jsou kvalitní mikrofony a o světlo se stará technika Nanlite, při výjezdech Fomei.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Asi všechno. Od stresu kolem záběrování a střihu a věčného napětí, jestli nás tentokrát zase nevypečou mikrofony, přes rešerše a plánování jednotlivých dílů až po oslovování a domlouvání hostů. Každá část má něco do sebe, i když některé si člověk začne užívat až ve chvíli, kdy jsou úspěšně za ním.

Já jako moderátor si navíc tak trochu plním něco, k čemu jsem nejspíš směřoval celý život. Konečně si můžu povídat s lidmi, kteří mě opravdu zajímají, a mám naprosto legitimní důvod klást jim otázky, které mě zajímají. A nejlepší na tom je, že mi na ně ještě musí odpovídat.

Co byste poradili někomu, kdo chce začít s podcastem?

Aby si hned na začátku uvědomil, že podcast není o tom koupit si mikrofon a kameru a začít natáčet. Ve skutečnosti vyžaduje překvapivé množství disciplíny, vytrvalosti a hlavně času. Každý měsíc strávíte několik dní ve studiu – nebo kdekoli jinde, kde budete natáčet – a další čas padne na vymýšlení témat, hledání a domlouvání hostů, rešerše a přípravu. Pokud tedy nechcete, aby výsledkem bylo jen plané žvanění. A vlastně i pro dobré „žvanění” je dobré mít podklady, vědět, kam chcete rozhovor vést, a klidně mít připravený scénář.

Techniku pořídíte relativně snadno. Mnohem těžší je vydržet a každý měsíc znovu přijít s něčím, co stojí za poslech.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi?

Hlavním partnerem a zároveň sponzorem je Fujifilm CZ, díky kterému může podcast dlouhodobě vznikat a zůstat pro posluchače i diváky volně dostupný a zdarma. My jako tvůrčí tým tak investujeme jen svůj čas.

Plánujete nějakou podcastovou akci nebo už máte nějaké živé vystoupení za sebou?

Ano, Fujifilm X-Talk už má za sebou LIVE natáčení před publikem, například v rámci FotoŠkoda Festu. Je to úplně jiná energie než ve studiu – do rozhovoru vstupují i reakce publika a často se dostaneme k tématům, která bychom předem ani nenaplánovali. Určitě bychom chtěli v živých X-Talcích pokračovat i do budoucna a dostávat podcast čas od času i mimo studio.

Co byste si s podcastem přáli zažít a koho pozvat?

Vždycky je dobré mít před sebou cíle, které si chcete postupně plnit. Pro nás to byl nejdřív třeba rozhovor s tvůrci podcastu Přepište dějiny, kolem kterého nakonec vykrystalizoval celý letní historický speciál se čtyřmi díly. Nebo rozhovor s Tomkim Němcem, kterého jsme na seznamu vysněných hostů měli také dlouho.

Koho dalšího máme v hledáčku, raději prozrazovat nebudeme. Máme zkušenost, že jakmile něco řekneme nahlas příliš brzy, spolehlivě se tím něco zakřikne a nepovede. Do budoucna bychom chtěli dál zvyšovat sledovanost a hlavně dostávat kvalitní fotografii a témata kolem ní do povědomí i lidí, kteří se fotografií profesionálně nezabývají. Nechceme dělat podcast jen pro fotografy.

A pak je tu ještě jeden cíl: více živých natáčení před publikem. To je pro nás všechny úplně jiná disciplína. Ve studiu zjistíte, jestli se díl povedl, až později. Před živým publikem to víte prakticky okamžitě: jestli lidi bavíte, jestli reagují a jestli celý rozhovor funguje. A právě toho bychom chtěli zažívat víc.

Jaké podcasty sami posloucháte? Vyberte z nich 3 až 5 epizod, které byste doporučili posluchačům.

Honza (moderátor): Přepište dějiny, Insider, Nový svět, Bruselský diktát, Procento Miloše Čermáka, Kecy a politika, MovieZone Podcast, Vlevo dole, Šťastné pondělí, Dobrovský a Šídlo, Mediální cirkus, Ptám se já, Marie Bastlová, Livesport Daily  – víc se toho za mě asi moc uposlouchat nedá, ale občas tam padne i Velká žranice Lukáše Hejlíka, Čestmír, Čermák Staněk Comedy a sportovní podcasty ČT – zvlášť k Tour de France. A nesmím zapomenout na Mírův Pumlíč a Ušák, protože Míra Bosák může za to, že jsem se stal novinářem, moderátorem a komentátorem.

Vybrat epizody je těžké. Vrátím se ale k Přepište dějiny – ať už ve speciálu k Československým legiím, nebo baťovském speciálu předvádějí vysokou školu podcastové, respektive rozhlasové práce. To je něco, co se za mě moc poslední dobou neslyší.

Lenka (produkce): Topshot od Jana Pelikána, Psychologie.cz, Opravdové zločiny, Khiria podcast, Zvuk umění.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, film, životní moudro, cokoliv vás zaujalo.

Čtěte, čtěte všechno, co vám přijde pod ruku. Choďte na výstavy. Foťte. Malujte. Dělejte, co vás baví a naplňuje. Koukejte se na dobré filmy a dobré seriály. Poslouchejte dobré věci. Moudro z nás nedostanete, na to nejsme dostatečně moudří.

Další rozhovory s podcastery najdete tady.