Jsem žena a jsem jenom člověk! Já prostě NEMUSÍM!!

Co naplat, když v sobě nemám právě tu opravdovou vnitřní svobodu, vnitřní radost, ale únavu a smutek, a to pramení jen z jediného slova MUSÍM, které se se mnou táhne jako sopel po celé generace, a následně zjišťuji, jak velice mě omezuje v mém životě. Právě ono MUSÍM, o kterém vím již dávno a doteď ho nebylo jednoduché přijmout, mě postavilo do role být dokonalou ženou, mámou, milenkou, přítelkyní a zavděčit se svým rodičům i partnerům a vzalo mi mou přirozenost, hravost a radost.  MUSÍM mě odpojilo od mé přirozenosti jen tak BÝT A DOVOLIT SI, nezakazovat si.