24_Podnikáme, protože chceme být svobodní

Ladislava a Marian Kurucovi se rozhodli  věnovat optice. Díky tomuto oboru se seznámili a po čase se také vzali.  Marian už v té době podnikal na Slovensku a s Laďkou se pak pustili do  společného podnikání i na Moravě. Dodnes Marian provozuje dvě optiky na Slovensku. Jednu má ale  zavřenou. "Nejsou lidi," jednoduše řečeno. Pro práci v optice je nutná  souhra více dovedností. Optik musí vedle teorie také ovládat práci se  speciálními přístroji, musí umět brousit skla a navíc by měl umět  obsloužit zákazníka, aby odcházel spokojený. A takových lidí je podle  Kurucových jako šafránu. Proto žijí v naději, že by se mohli optice  věnovat jejich tři děti. A zdá se, že to není úplně utopické očekávání.  Více uslyšíte v našem prvním rozhovoru (viz níže). Co však zejména Mariana v podnikání tíží, je nárůst administrativy,  chaos v daních apod. O vstupu digitálních technologií do běžného života  otevřeně hovoří jako o nové diktatuře. A smiřuje se s myšlenkou, že mohl  pro své rebelování snad i skončit ve vězení. O tom vám poví v našem  druhém rozhovoru. Ladislava má velmi ráda Knihu Job. Často  si bere k rozjímání její text. Proto jsme si ho vzali i nyní k našemu  třetímu rozhovoru nad Písmem. Hovoříme jak o svobodě, tak o naději, o  které Job svědčí. K plnému ztotožnění s tímto hrdinou námj ale brání  životní standard, který nám zatím Hospodin neodebral. Job 1,14-22 14  Tu přišel k Jóbovi  posel a řekl: "Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice. Vtom  přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem  jenom já a oznamuji ti to." Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl:  "Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom  já a oznamuji ti to." Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl:  "Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď  pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to." Ještě  nedomluvil, když přišel další a řekl: "Tvoji synové a dcery hodovali a  pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Vtom se zvedl od pouště  silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi  zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to." Tu Jób  povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl  se a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím.  Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno." Při tom  všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.