Popis epizody
Od pokolení do pokolení 4. - Bůh se identifikuje jako Bůh Abraháma, Izáka a Jákoba. Zajímavé, jak o nich mluví Ježíš. V diskusi o vzkříšení implikuje něco radikálního – tito praotcové jsou stále živí, nečekají v limbu, ale naopak v bdělém stavu. Bůh není Bohem mrtvých, a spravedliví minulosti jsou stále naživu. Co dělají? Tvoří zástup svědků, který nás obklopuje při našem běhu víry. Běžíme po oválu života, usilujíce o cenu pro vítěze, a kolem nás jsou tribuny, kde sedí tito hrdinové víry, spravedliví minulosti, a… fandí nám. Modlí se za nás, povzbuzují nás. Vidím tam Abraháma, jak důstojně zvedá své ruce, vedle něho sedí David a fouká do harmoniky. Za nimi řve jako lev Samson, Debora točí řehtačkou, a Sára mává vlajkami. Mojžíš fouká do vuvuzely. Vidíte to taky? Slyšíte to taky? Nejste ve svém běhu sami. Nikdy jste nebyli.