Akvalung

Potápěči používali skafandr se vzduchovou hadicí a bezpečnostní šňůrou už v 19. století, ale pro výzkum pod vodou byla takováto výstroj velmi těžkopádná. A tak roku 1943 vyvinul francouzský technik Emil Gagnan na popud námořního důstojníka Jacquese Cousteaua akvalung, což v překladu doslova znamená „vodní plíce“. Vyřešil tak automatické vyrovnávání tlaku vzduchu z nádoby, kterou má potápěč na zádech, s tlakem okolní vody. Automatika byla tehdy umístěna přímo na ventilu láhve a vzduch byl přiváděn do náustku vrapovou hadicí. Vydechovaný plyn byl odváděn další hadicí, a tak bylo toto dnes již historické uspořádání označováno také jako dvouhadicová automatika. Konečně bylo potápěčům umožněno bezpečně sestoupit až do hloubky 50 metrů, kde mohli podle objemu nádoby se vzduchem setrvat až 45 minut. www.cojeco.cz