Tušíte, jak moc ve skutečnosti bolí rozbité kolínko?

Asi čtyřletá tmavovlasá holčička v růžové mikině sedí na jednom pražském hřišti na lavičce a pláče. Někdo by řekl, že přímo řve jako tygr. A její maminka jí pořád opakuje tohle: „Nebreč! Nic se ti nestalo!" Ale ono se stalo. A mně došlo, jak málo tohle „utěšování" funguje. Jenže co mám vlastně místo toho říkat?