Neděle 22. listopadu 2020 - Myšlenky k Evangeliu Jana

Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“ Vyšli z města a šli k němu. Jan 4,28-30 Myšlenky k Evangeliu Jana Ježíšova slova milosti otevřela srdce Samařanky. Když se na závěr od Něho dověděla, že On je Kristus, mělo to na ni bezprostřední účinek: Nechává stát svůj džbán s vodou a jde do města. Vše, co tvoří její denní práci a starosti – to je symbolicky vyjádřeno džbánem – nechává nyní za sebou. Našla něco důležitějšího. Dokonce i studna s tradicí a její náboženští předkové ztrácejí na významu. Tato Osoba, která před ní stojí a jíž je od nynějška uchvácena, je nesrovnatelně větší než praotec Jákob. Jaká změna v životě této Samařanky! „Ústa mluví z přebytku srdce.“ (Lukáš 6,45) – tato slova z Bible jsou pravdivá i v životě této ženy. Zve druhé, aby přišli ke Kristu. Pán k ní řekl: „Jdi, zavolej…a přijď sem.“ (v. 16) Tato slova nyní přijímá a prosí lidi města: „Pojďte…!“ Společně s nimi chce jít ke Kristu. Stala se misionářkou. Kolik lidí od té doby vyšlo a stále zvou k Ježíši Kristu! Každý z nich prožil totéž jako ta Samařanka: Jeho hříšný život byl odkryt. A když vyznal své hříchy a obrátil se, Ježíšova odpouštějící milost vše přikryla. Žena se nijak nestydí naznačit před druhými svou hříšnou minulost. Podle toho je vidět, že její víra je opravdová. Jejích několik málo slov jde od srdce k srdci a ukazuje se účinek: Mnozí přicházejí k Ježíšovi. – Jen si můžeme přát, aby se tento příběh ještě tisíckrát opakoval.