Jak mohou učitelé učit kritickému myšlení a mediální gramotnosti

V posledním podcastu Filozofické fakulty Ostravské univerzity se zaměříme na připravenost studentů středních a vysokých škol odolávat dezinformacím a mediální manipulaci. Slavoj Tomeček a David Černín z katedry filozofie připravují v rámci projektu Technologické grantové agentury metodickou příručku a modelové hodiny pro učitele středních škol, které by učitele měly inspirovat a ukázat jim, jak lze postupovat, aby u svých žáků podporovali kritické myšlení a schopnost odhalovat dezinformace a manipulaci v mediálním prostoru. Čeho si je třeba všímat a jak se orientovat v množství mediálního, často velmi protichůdného, obsahu? Existují nějaká obecně platná pravidla, která nám pomohou kriticky myslet? Naši hosté vysvětlují, jak vzniká obraz minulosti, jakou roli v interpretaci dějin sehrává věda, proč neustále opakujeme stejný historický narativ a proč se nezamýšlíme nad tím, jak vlastně vzniká. Právě kritický přístup k interpretaci dějin může být klíčem k tomu, jak kriticky přemýšlet nad současností. Žáci nebyli a nejsou vedeni k tomu uvažovat, jak a za jakých okolností předkládaný narativ či obraz minulosti vznikl. To by se mělo podle Slavoje Tomečka a Davida Černína změnit. Podle nich by se žáci měli už na základních školách sami naučit rekonstruovat minulost a učit se kritické analýze pramenů. Zamýšlí se také nad tím, proč historikové neradi nabízejí historické paralely v souvislosti s přítomností. Skutečně platí rčení, že historie se stále opakuje a lze v minulosti hledat poučení pro současnost? V podcastu rovněž odhalují, jak se tedy lze vyznat v množství informací, které často nenabízejí jednoznačné odpovědi, jaká rizika na nás čekají, pokud se v dnešním komplikovaném světě domáháme jednoznačných závěrů a pravd. Není to věda, která by nabízela jistotu, protože právě její podstatou je neustálá pochybnost. Jak se tedy orientovat a neztratit ve změti výroků, názorů, polopravd, lží a zaručených pravd, když ani věda nenabízí jednoznačnou odpověď? „Je důležité, aby si lidé uvědomovali, jaké jsou hranice a limity našeho poznání světa, aby se s nimi naučili zacházet a žít, a pak teprve budou schopni bránit se jednoduchým výkladovým rámcům světa, jednoduchým a hotovým odpovědím,“ uvádí na závěr Slavoj Tomeček. Srdečně zveme k poslechu.