21_Máme se jednoduše rádi

Dusno je pro ni vždy podezřelé a nemá  ráda slovo problém. Problémy totiž bere vždy jako výzvy. Naším hostem je  tentokrát sr. Lucie Cincialová, proděkanka CMTF UP a generální  představená "opavských" sester. Lucie se po vstupu do Kongregace Milosrdných sester třetího řádu sv.  Františka začala věnovat teologii. Specializovala se na spirituální  teologie. Před pěti lety ale dostala zvláštní nabídku, kterou nejprve  odmítla. Měla se stát proděkankou. Po zralé úvaze a poté, co vše  promodlila, tuto výzvu nakonec vzala. Zajímavé na Lucii je, že odmítá  jakékoliv spekulace, jaké by to bylo, kdyby do vedění fakulty nešla a  zůstala u své vědecké práce. Neuvažuje vůbec, jestli je dobrá anebo  špatná proděkanka. Prostě jí teď je, protože to po ní chce Bůh. Před dvěma lety Lucii zvolily její řeholní sestry generální  představenou. Takže vedle práce začala dělat šéfku i doma. V našem  prvním rozhovoru srovnává tato dvě prostředí a dosvědčuje, že se v  mnohém doplňují. Zároveň by nemohla svou práci dělat, pokud by neměla  doma podporu, v práci výbornou atmosféru a řád, který ji každý den  provází. Přesto, že to nebývá jednoduché, kázeň, řád či askeze,  chcete-li, Lucii velice pomáhá k tomu, aby plnila své úkoly ve správný  čas. A také si vyhradila prostor na nutný odpočinek. V neděli Lucie  rozhodně nepracuje. Více uslyšíte v druhém příspěvku. Pro třetí rozhovor jsme otevřeli Janovo evangelium, 10. kap. 1. až 5.  verš. Nakolik se může šéf identifikovat s Dobrým pastýřem? Co můžeme  vidět za těmi dveřmi, který se vchází správně, místo překakování ohrady? Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale  přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř  ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a  vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním,  protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho,  protože hlas cizích neznají.