Stopem do Ósaky: Políbit nártouna na rty, zažít filipínskou fiestu a pak už k poslední pasové kontrole

Nedá se nic dělat, čím dál častěji teď bilancuju. Japonsko je na dohled a takzvaný normální život taky. Třeba dnes ještě nemám sprchu (probudil jsem se v jednoduchém vesnickém chlívečku na filipínském ostrově Samar), ale když jsem se před chvílí poléval kyblíkem a vědomím, že je to naposledy, lil jsem, lil, nepřestával a vypotřeboval celý velký kanystr. Tolik mi to najednou bylo líto...Možná naposledy jsem se po probuzení obešel bez toaletního papíru, který mi ale dávno nechybí. Jestli správně vzpomínám, papír ze záchodů zcela zmizel na pomezí Íránu a Pákistánu, a já měl zpočátku tendenci shánět nějaký soukromý po obchodech. Za dva nebo tři dny jsem si zvykl a pochopil, že na omývání zadku vodou není nic hrozného – naopak, že je to praktické a hygieničtější.Při bilancování dosavadní cesty mi došlo, že jsem nepotkal žádné opravdu exotické zvíře, ale to se dalo snadno napravit, věděl jsem jak. Byl jsem totiž na ostrově Bohol, kde žijí v kýčovitě roztomilých čokoládových kopcích nártouni – takové opičky s obříma očima. Stopoval jsem tedy přímo do jejich minirezervace, ať si zvíře můžu škrtnout ze seznamu nedodělků.