Stopem do Ósaky: Šest hodin na běloruské hranici, to je ještě výhra!

V pátek ráno se postavím na pumpu v Průhonicích, začnu stopovat, a dvě a půl hodiny mi nikdo nezastaví. Buď mě ignorují, nebo se zasmějí ceduli s nápisem INDIE a jedou dál. Dochází mi: „Vždyť ty si pořád myslíš, kamaráde, že seš dvacetiletej kluk, ale pomalu ti bude padesát – a komu by se tady v Praze asi tak chtělo zastavovat stárnoucímu strejdovi? Vždyť je to divný, podezřelý!“ Ale nehroutím se. Právě začalo jaro, ažůro, tak mám trpělivost. Klidnou mysl. A žádná velká očekávání, to bych se zbláznil.