Jana Plodková: Žádnou techniku nemám, nechám se vést pocitem, intuicí.

Improvizace je o přijetí nejistoty a okamžiku, kdy nemáme jasně daný scénář a musíme reagovat na to, co nám situace přináší. Není to o snaze být dokonalý, spíše o tom, jak se nechat unést tím, co se děje, a reagovat autenticky. Scénář není dogma – je to jen rámec, který nám dává strukturu, ale improvizace nabízí prostor pro kreativitu a spontánnost. Ve filmových castinzích se často hledá přesná interpretace postavy, zatímco v divadle může být improvizace cestou k objevení nové podoby role. Místo toho, abychom se snažili být v improvizaci „dobří“, je lepší se soustředit na to, co moment nabízí, a nebát se nebrat to příliš vážně.S Janou Plodkovou jsme právě tohle probíraly – jako herečka v Divadle Na Zábradlí, kde jsou jejich inscenace z 90 % postavené na improvizacích, ví přesně, jak důležité je nechat věci plynout a nezaměřovat se příliš na výsledek.