Martin Finger. Čím víc na něco urputně tlačíme, tím míň dosáhneme toho co chceme.

Herectví nebylo pro Martina zpočátku snadné. „Postupně jsem se v tom, co chci dělat, zdokonaloval,“ vysvětluje. Abychom v něčem skutečně vynikli, je důležité, aby nás to bavilo a věnovali jsme tomu čas. „Měl jsem pocit, že nemá smysl se hlásit na DAMU, ale nakonec se to nějak stalo.“ Co je to dialogické jednání a proč je pro Martina tak klíčové? Lež, předstírání a ukazování mu nejsou blízké způsoby herectví. „Nepřemýšlet nad tím, prostě to zkusit, být a hrát si se sebou! Vnímat okamžik teď a tady, neřešit, co bude potom.“ Pro Martina je herectví cestou neustálého sebepoznávání a výzvou. Nejde jen o ovládnutí techniky, ale i o to, jak se člověk vyvíjí jako osobnost. Jaké je být uměleckým šéfem? Jak dlouho v této funkci zůstane a jak si vybírá herce? Při výběru herců je spousta faktorů, které Martina ovlivňují. "Nejde jen o talent nebo známou tvář, ale také o to, zda mezi nimi vznikne správná chemie." „Nevraživost a konkurence jsou dvě různé věci.“ Co Martina při výběru a tvorbě postav nejvíce ovlivňuje? „Když nechcete být pořád stejný, musíte k každé postavě přistupovat jinak.“ „Není to o tom, že dělám, že dělám… ale jsem!“