Den, kdy jsem zemřel

Celé roky jsem se za volantem bál, že se vybourám a přestanu existovat. Když se to v pondělí 13. července opravdu stalo, ve své hlavě jsem u toho vůbec nebyl. Odjel jsem z domu a v další vteřině otevřel oči v nemocnici – o dva dny později. Ve druhé epizodě mluvím o tom, jak funguje posttraumatická amnézie, jaké je číst o vlastní dvouminutové smrti v lékařské zprávě a prohlížet si na nemocničním lůžku fotky vraku, ze kterého mě vystříhali hasiči.