Podcast pro všechny, kdo byli někdy dětmi. Pomáháme rodičům i dětem, ať už malým nebo dospělým, ke svobodnějšímu a šťastnějšímu životu i rodičovství.
100 %
„Každý má právo rozhodnout se, zda mít děti, a jaký počet a věkový rozestup bude mít u dětí,“ říká Deklarace sexuálních práv. Přesto celosvětově 44 % lidí tohoto práva nevyužije, když neplánovaně otěhotní. Pokud patříte mezi zbylých 56 %, kteří chtějí své rodičovství, nebo nerodičovství plánovat máme pro vás další díl podcastu, který vás a vašeho partnera provede pro mnohé lidi tou vůbec
Každý rodič, který se rozhodne mít více než jedno dítě, tak obvykle činí s aspoň trochu idealizovanou představou o „kamarádech na celý život“, kteří si spolu budou hrát, podporovat se, pomáhat si, mít se rádi a prožívat spolu krásné a pohodové dětství. Faktem je, že někteří sourozenci to přesně takhle mají. Někdy v dětství, někdy až v dospělosti a někdy po většinu svého života. Aby tento scénář
Hraniční porucha osobnosti (HPO), v názvosloví WHO emočně nestabilní porucha osobnosti hraničního typu, je vážné psychiatrické onemocnění, které postihuje až 5,9 % populace a propuká obvykle v pubertě. Velká část lidí, kteří tímto onemocněním trpí, nikdy nevyhledá odbornou pomoc. Jejich život je však plný utrpení. Hraniční porucha má 151 různých kombinací, jak může vypadat. Společné je pro
Příchod dalšího dítěte do rodiny je pro všechny její členy velká událost. Pro všechny členy rodiny je spojena s celou řadou očekávání, které se však ne vždy – jak už to s dětmi bývá – setkají s realitou. Pro děti je ale tato událost specifická v tom, že to není jejich rozhodnutí, a to ani tehdy, když si sourozence přejí, a že se díky tomu budou muset začít dělit nejen o hračky, ale také o maminku
„Člen domácnosti šel do vězení,“ zní poměrně transparentně jednoduchá definice dalšího Neblahého zážitku z dětství, který se dle zjištění CDC zásadním způsobem podepíše na psychickém a somatickém zdraví dítěte. Poruchy chování, depresivní poruchy, ADHD, jakákoliv psychiatrická diagnóze i jakákoliv úzkostná porucha jsou o desítky procent častější u dětí, kterým zavřeli rodiče do vězení. Více než