Hra na krásno a duchaplno po pařížském vzoru. Jak se konverzovalo a tvořilo v
pražských salonech? A jaké vlastnosti mívaly nejznámější saloniéry? Vítejte v
mém salonu! Moderátorka: Barbora Půtová Jan Neruda si v jednom svém fejetonu
posteskl, že Praze chybějí pařížské salony. Ano, druhá polovina devatenáctého
století a první třetina dvacátého století přinesla rozmach společenských
salonů,které představovaly příležitost pro diskusní setkání a duchaplnou
konverzaci a také příležitost pro setkání umělců. Postupně se i u nás salony
prosadily, od šlechtických, měšťanských k uměleckým, a jejich návštěvami
nepohrdali ani členové avantgardy. Ten nejznámější salon v bytě spisovatelky
Anny Lauermannové vydržel dokonce několik desetiletí. Stejně tak proslulý byl
ve výtvarném světě Topičův salon. České salony se však lecčíms odlišovaly od
salonu pařížských, mj. se v nich mnohem více hovořilo o politice. Ačkoliv
zlatá doba společenských i výtvarných salonů je dávno pryč, i dnes se s nimi
můžeme potkat a zřejmě mají opět své kouzlo.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/221411058220014/
O ztrátě soudnosti, vkusu a citu pro míru politiků, kteří používají historické
příměry, aniž by o historii věděli aspoň to, co průměrný absolvent gymnázia. V
polistopadovém období se nám tady rozmohl takový nešvar. Slovy téměř klasika
bychom tak mohli označit způsob, jakým řada politiků, aktivistů, umělců, ale
třeba i diskutérů na sociálních sítích, užívá historické paralely a asociace.
Tak např.podle předsedy jedné politické strany měly být chystané personální
změny „nocí dlouhých nožů“, hradní mluvčí přirovnal Evropskou unii k
nacistické Třetí říši, předseda další politické strany viděl v elektronické
evidenci tržeb koncentrační tábor. Tyto přemrštěné příměry sice vyvolaly
negativní ohlasy, ale u mnohých také vzbudily otázky po příčinách klesající
znalosti historie, vkusu a citu pro míru. Potřebují politici stále silnější
emoce pro to, aby u svých posluchačů vyprovokovali ať už souhlasnou či
nesouhlasnou reakci? https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-
cs/221411058220012/
Počátky českého státu a křesťanství u nás jsou spojeny se svatou Ludmilou. S
Ludmilou, první historicky konkrétní příslušnicí rodu Přemyslovců, od jejíž
tragické smrti uplyne letos 1100 let, je spojený příběh prvopočátků českého
státu. Hlavním zdrojem informací o jejím životě nejsou jen legendy, ale také
výsledky práce antropologů. Díky nim dostává svatá Ludmila svoji reálnou
lidskou podobu.Z bádání např. vyplývá, že to byla žena, která trpěla těžkou
endokraniozou, ztluštěním čelní kosti. Touto zvláštní chorobou trpí i ženy v
současnosti a vyznačuje se velkými migrénami a nespavostí. To by mohlo podle
odborníků vysvětlit i konflikty, kterými Ludmila ve svém životě procházela.
Jaké další neznámé skutečnosti ze světa lidí přelomu 9. a 10. století dokážeme
ještě rozkrýt? https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-
cs/221411058220008/
Dějiny bylinkářství, léčitelství a alternativních druhů léčby. Jak se léčilo
pijavicemi a jak polykacími obrázky? A jak vysocí komunisté chránili své
léčitele před ústrky svého režimu? Spory mezi světem léčitelů a klasickou
medicínou sotva budou někdy řešitelné, a patrně se i prohlubují. Je ovšem
zajímavé prozkoumat, které oblasti alternativní léčby jsou ochotni lékaři
připustit a které považují za ryzí šarlatánství a varují před jejich možnými
důsledky.V naší zemi zažila alternativní léčba svůj velký boom zejména v
devadesátých letech, kdy k nám navíc dorazila vlna zájmu o homeopatii a o
různé metody čínské medicíny. Ale už předtím u nás pracovala řada léčitelů
jako například Jan Mikolášek, páter František Ferda, Božena Kamenická, či
Josef Zezulka, kteří zásluhou svých spokojených pacientů dosáhli věhlasu a
jistého respektu se jim dostalo i od komunistické moci. Doba předlistopadová
je ale také spjata se zvláštními, státem financovanými psychotronickými
výzkumy bývalého ministra Františka Kahudy a Zdeňka Rejdáka. O jejich výsledky
býval leckdy větší zájem v Moskvě než u nás doma.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/221411058220006/
Od antikomunismu přes revizionismus k morálnímu relativismu Jak se žilo lidem
v československém reálném socialismu? V systému policejního státu, udržovaného
mocenskou silou, perzekucemi a vraždami? Prý vedli spokojený život a ani jim
zas tak nevadilo, že nesměli cestovat na Západ, k radosti jim stačila třeba
dovolená na Vranovské přehradě. Někteří historici také tvrdí,že komunistický
režim v Československu trval tak dlouho proto, že ho většina lidí podporovala
a na jeho fungování se podílela. Většina jejich kolegů a odborné veřejnosti
ale označuje tato tvrzení za pokus o přepisování našich moderních dějin. Jak
vnímat takové spory o výklad minulosti v době, kdy ještě žije celá řada
mladších i starších pamětníků? Jak dlouhá či krátká je lidská paměť?
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/221411058220004/
