• Facebook
  • Youtube
  • Instagram

Přepište dějiny

Martin Groman a Michal Stehlík
Martin Groman a Michal Stehlík. O dějinách, veřejném prostoru, médiích a mnohém dalším.
Web 

Hodnocení

Moje hodnocení:

Skóre podcastu:

88 %

Seznam epizod

  1. Logo epizody: Co čtete, chlapi?
    Co čtete, chlapi?
    14. 4. 2021
    Tentokrát "nad dopisy posluchačů". A protože se často ptáte po nějaké literatuře, tak pár našich tipů - co číst, co asi spíš nečíst, a co možná číst, ale opatrně. Tigrid, Peroutka, Kovtun, Pithart, Kvaček, Suk ale taky Mlynář, Snyder, Heimannová i Šafr ve volném výběru z naší knihovny.
  2. Logo epizody: Kellner jako Baťa?
    Kellner jako Baťa?
    7. 4. 2021
    Bezprostředně po tragickém skonu Petra Kellnera se objevilo srovnání - stejně jako Tomáš Baťa zahynul při leteckém neštěstí v šestapadesáti letech. Tím ale veškerá podobnost končí, v dobrém i nedobrém. Jak se měnil obraz českého podnikatele v historii a jakými klišé a povrchními spojením jsme si jej opentlili po roce 1990?
  3. Logo epizody: Velikonoční beránek
    Velikonoční beránek
    31. 3. 2021
    Krájíte ho od hlavičky nebo od zadečku? Někdy to vypadá, že s Velikonocemi nemáme spojeno více než pomlázku a beránka-bábovku. Ale kam se poděly všechny ty tradice, zvyky, obyčeje? A hlavně, kam se poděl beránek Boží? Že oni ho zašantročili zase ti komunisti?! Nebo jsme ho dali sami? A jsou Velikonoce veselé?
  4. Logo epizody: Překrucování dějin v přímém přenosu
    Překrucování dějin v přímém přenosu
    24. 3. 2021
    Nezastíráme, že nás tentokrát inspirovala Jana Bobošíková. Je to už taková tradice – když se chce někdo obout do České televize, zhusta sáhne po argumentaci historií. Někdy se do toho vtáhne Masaryk, někdy Havel, tu zas major Zeman, jindy Ludvík Svoboda a klidně i večerníčky. Kdo chce televizí bít, historický argument si najde.
  5. Logo epizody: V krizi jako doma
    V krizi jako doma
    17. 3. 2021
    Od Sarajeva k Sarajevu, naše moderní dějiny jsou samá krize. Nezvykli jsme si na ně ale až příliš? Neumíme v nich vlastně pobývat s naučenou zkušeností obětí? A jsme oběti nebo neseme také svůj podíl - hlavně v tom, jak krize řešíme?