Jak se ptát bez scénáře? Rozhovor s Vendy Tomšů

Vendy Tomšů se rozhodla splnit si sen a založila podcast Jak jen tak být. Podcast bez scénáře, kde rozhovor plyne přirozeně. Vendy se v něm hostů ptá na to nejpodstatnější: Jak vlastně jen tak být?

Začalo to živými večery v rámci projektu Womens Talks, pokračovalo online vysíláním a dnes má Vendy vlastní podcast nahrávaný v pražském Space Café. Každý díl je jiný, ale všechny spojuje autentičnost, nepřipravené otázky a naladění na hosta.

Jak se Vendy ladí na hosty bez scénáře? Co se během rozhovorů odehrává uvnitř ní? Proč každý díl prožívá hned několikrát? A jaká jediná otázka se v jejím podcastu opakuje znovu a znovu?

Když nevíte jak jen tak být, zkuste utéct do fantazie. Co takhle k tomu využít tyhle podcasty?

Jak byste popsala svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel? Podcast jak Jen tak být s Vendy Tomšů je laskavý podcast pro všechny, kdo chce plout na vlnách života radostně a lehce. Jde o rozhovory, kde si jde povídat bez scénáře, se zvědavostí sobě vlastní jedna holka, s další holkou, klukem, umělcem, sportovcem, kýmkoliv.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast? Byl to přirozený vývoj. V rámci Womens Talks tvořím živé rozhovory s více hosty, většinou dva a tři. Živě si každý čtvrtek povídám na insta TV s jedním hostem. A tak jsem skloubila obojí: jednoho hosta s větším a klidnějším prostorem a s větší časovou dotací. Větší možnost jít do hloubky, být jen tady a teď já a host. A taky kromě tohoto což je velmi racionální, je to splněný sen.

Jak vznikl název a co pro vás znamená? Název si mě našel, jako skoro vše v mém životě. Jednou při jedné léčivé masáži. Všichni řešíme to, jak v životě být: výkonnější, inspirativnější, lepší, jak ještě více můžeme růst, jak se cítit lépe ve svém těle atd. - přitom si myslím, že úplně nejdůležitější disciplína je “Jen tak být”. Plout životem, sjíždět ty vlny, které se nám vynořují, být za sebe a dojít tak největšího vniřního naplnění, jen tím, že jsme.

Jakou roli hraje Jak jen tak být ve vašem životě? Velkou. Už jsem odprostila od toho sbírat frčky a zdolávat mety. Přišla jsem do fáze, kdy pro mě to nej je “Jen tak být”. Žít sebe. Ale pozor, nejen ve chvílích kdy je to pro nás easy, protože vše jde “podle plánu”, ale právě ve chvílích, kdy to podle plánu nejde. Jak jen tak být, když nám není dobře. Když něco řešíme. Když máme nějaké trápení. Když se cítíme pod psa. To je podle mě to největší životní umění a na to se také ptám každého hosta na konci epizody.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila? Proměňuje se stále. A proměňuje se s tím, jak se měním já. Nejvíce technicky. Pořád lehce ladím techniku, vypilovávám co by mělo být součástí a ladím se na hosty podle aktuálního svého stavu.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody? Rozdělila bych to na dvě etapy. První je ta produkční: zajistit hosta, studio, připravit karty atd. Druhá část je ta ladící se a napojení. Nemám žádný scénář. Ani žádné připravené otázky, které posílám dopředu. Ani žádné otázky, které chci, aby zazněly. Nejvíce se ladím na hosta, na energii a na napojení tady a teď. Ptám se jako zvídavá holka, která nic neví o tématu a oboru, kterým se host zabývá a ptám se. Naslouchám a navazuji na to co slyším. Toto vyžaduje hlubokou koncentraci tady a teď na kterou se nedá moc připravit předem. Největší příprava je právě v té chvíli kdy rozhovor už probíhá.

Kde berete inspiraci na témata a hosty? V životě. V tom co se mnou rezonuje, co rezonuje společností, co řeší moje bublina, co řeším já sama. Mám snový seznam hostů, se kterými se chci potkat. Ať už v rámci Womens Talks nebo podcastu. A s hostem většinou přijde téma.

Co je pro váš Jak jen tak být typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete? Typická je otázka na konci, kterou dostávají všichni stejnou “Jaký je ten váš návod na to jak jen tak být.” Úvod a znělku také neměním, včetně úvodní fotky na sítích. Ale skutečně zásadní je ta otázka Jak jen tak být a věřte nebo ne, odpověď je dost často dost podobná, jen jinak poskládaná.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte? Nahrávám ve studiu Space Café v Praze na Andělu. Je to kavárna s podcastovým studiem. Je vybaveno technikou Automatická střižna ATEM, Audio vybavení RODE se čtyřmi mikrofony, 2x kamera SONY ZV-E10. Plné odhlučnění a záznam je už předstřižený systémem DaVinci Resolve.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit? Objednám si kávu když přijdu do Space Café a většinou ještě čekám na hosta. Při prvním doušku kávy, pošeptám záměr do hrnečku nebo jen tak v duchu pro sebe. Ale skutečně někdo nebo něco bez kterého si neumím představit tvorbu podcastu je moje Klárka. Klárka podcast poslouchá hodiny, stříhá, upravuje, vkládá znělky, tvoří rekapitulace a reels pro socky. A je mojí první a upřímnou zpětnou vazbou.

Co vás na podcastování baví nejvíc? Autentičnost. Vidět, jak něco krásného vzniká přímo pod mýma rukama - respektive otázkama tady a teď. To překvapení jaký je výsledek a taky pestrost hostů, témat a toho, kam nás to vždy přivede.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč? Vždycky je to ta poslední epizoda, kterou jsem zrovna natočila. Protože je to čerstvé a jsem toho plná. Navíc při tvorbě podcastu prožívám ten rozhovor vícekrát. Úplně něco jiného cítím, když tam jsem a nahráváme. Něco jiného pak když jedu domů a žiju z toho, co jsem slyšela a zažila. A pak spoustu aha momentů a jiných vhledů přichází ve chvíli kdy si pouštím záznam a ladíme upoutávky. No a úplně něco jiného je, když si to pusím hotové a celé a jsem jen jako divák a ne ten, kdo to stvořil.

Zažila jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo? Od začátku podcastu mě provází taková jedna věc. Kdykoliv jedu natáčet - večer před tím nebo ráno se něco přihodí. Něco co nesouvisí úplně s podcastem, ale něco co je nečekaného. Něco v rodině, nepříjemná zpráva, strach o blízké, něco čeho máte plnou hlavu. Pokaždé to tak zatím bylo. Poprvé jsem chtěla natáčení zrušit. Podruhé a potřetí atd. jsem pochopila, že to má být toho součástí. Jak jinak bych mohla natáčet Jak jen tak být, kdyby mě to nezkoušelo tím nejpřirozenějším způsobem? Že právě ve chvílích, kdy nám je ouvej - je nejstěžejnější jen tak být.

Co byste poradil někomu, kdo chce začít s podcastem? Ať do toho skočí a je sám sebou.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi? Věřím, že podcast bude zdrojem mého příjmu a pasivního zdroje hlavně kvůli paywallu.

Jaké další aktivity se kolem Jak jen tak být postupně objevily? Třeba sociální sítě, živé akce nebo video. Mám to naopak. Napřed byl projekt Womens Talks, živé akce, sociální sítě, obsah na sockách, živáky atd a pak přišel podcast. Záměrně se nejmenuje stejně - chtěla jsem se v podcastu více profilovat já jako tvůrkyně.

Co byste si s podcastem přála zažít? Natočit tříhodinovou epizodu, která obletí svět.

Jaké podcasty sama posloucháte? Převážně ty o seberozvoji. Nemám žádný podcast, který poslouchám pokaždé když vyjde nový díl - vybírám si podcasty podle hostů, které zrovna miluju. Ale nejčastěji střídám podcast Proti proudu a Brocast.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo. Často doporučuji myšlenky nebo rozhovory svých hostů. Reflektuju, co jsem se od nich dozvěděla. Také často mluvím o tom, co zrovna prožívám já, na jakém kurzu jsem byla, jakou techniku objevuju a co zrovna čtu.

Koho byste si přála pozvat? Ať už žijícího nebo ne… Těch je :-) Pavla Morice. Martina Veselovského. Našeho pana prezidenta, protože mě velmi zajímá jaké je jeho “jen tak být” v té prezidentské úloze. Znovu Aničku Hogenovou, protože jsem s ní ještě nebyla 1:1. Chtěla jsem si moc pozvat psychologa Radka Ptáčka a to už jsem nestihla, toho bych si moc ráda pozvala.

Zajímá vás víc rozhovorů s tvůrcí? Zkuste třeba ten s autorkami od Beat Sexism Talks nebo s autorkami z podcastu Dobro skladem. Pro rodiče tady máme pak povídání s tvůrkyněmi podcastu od Mateřídoušky.