Motýl za katrem je true crime o druhé šanci

Tentokrát jsme mluvili s autorkami nového podcastu Motýl za katrem. Podcast začíná tam, kde by většina příběhů skončila. Pašováním pěti kilo kokainu, rozsudkem smrti a několika lety za mřížemi na Srí Lance. Z pašeračky se stala žena, která ve vězení našla ztracenou důstojnost, začala měnit systém zevnitř a teď o tom mluví otevřen.

„Vězení je o zbavení svobody, ne o zbavení důstojnosti,“ říká Markéta Klimtová, která strávila několik let za mřížemi na Srí Lance a dnes svůj příběh poprvé vypráví beze zkratky. Její spolutvůrkyně, dokumentaristka Markéta Oddfish Nešlehová, jí v podcastu dává prostor, klade otázky a hledá souvislosti.

Motýl za katrem je podcast o druhých šancích, o vině a odpuštění, o systému, který často selhává, a o lidech, kteří se přesto mění. Série začíná Markétiným osobním příběhem, ale už brzy se rozšíří o hlasy odborníků i lidí, kteří vězením sami prošli.

MK - Markéta Klimtová MON- režisérka, dokumentaristka Markéta Oddfish Nešlehová

Jak byste popsaly svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel? MK: Tak osobně musím přiznat, že o existenci podcastů jsem se dozvěděla až po převozu do Ruzyně. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že se teď lidi zpovídají a mluví k ostatním touto formou, a ještě vlastně vůbec nevím jaký rozsah a dosah to bude mít. Já chodím k Markétě ke zpovědi nebo tak nějak si ten můj příběh odložit, protože se mě všichni pochopitelně ptají, ale nikdo z nich nemá čas poslouchat vše a já mám pocit, že když vše neřeknu, tak mohou být věci špatně pochopeny. A také si myslím, že jsem toho viděla a zažila tolik, že bych o tom měla mluvit. Navíc mám pocit, že ten správný úhel pohledu „zevnitř“ trošku chybí a lidi venku některým věcem nerozumí a nechápou je správně. I Markéta sama objevuje, že nevěděla, jak je možné, že se takové věci v naší vyspělé společnosti dějí.

MON: Něco jednoduššího na začátek nemáte :-D? Ono se dá odpovědět mnoha způsoby: pro bulvár a střelně - je to true crime podcast, u kterého vám bude běhat mráz po zádech a pršet slzy z očí, mnohdy obojí najednou. S tím, že první díly jsou věnované spolumoderátorce Markétě- ženě, která pašovala pět kilo kokainu a ve vězení našla ztracenou důstojnost…. Rozšířenější odpověď pro ty, co milují příběhy s dobrým koncem: je o druhých šancích, o tom, jak lehké je uklouznout a jak těžké je dostat se zpátky ke vztyčené hlavě. O vině a odpuštění, především sám sobě. Pro analytiky: o vězeňství, nahlíženého ze všech stran - přes autentické zpovědi až ksystémovým rozhovorům.

Více tipů na true crime podcasty najdete tady.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast? MK: Tak já jsem se v rámci přípravy a vizualizace mého příchodu na svobodu několik let přioravovala v hlavě na to, že svůj příběh budu sdílet až budu venku. Nikoliv když jsem byla uvnitř, přesto, že mě hodně lidí žádalo, ať zveřejním, že jsem ve vězení, aby mi bylo pomoženo rychleji. Já jsem vždy říkala, že ten příběh odvyprávím já sama a osobně, protože pak nebude docházet k tolika dis-interpretacím. Pochopitelně je mi jasné, že k tomu tak jako tak dojde, ale budu si to moci obhájit sama. Podcast je myslím fajn forma, jak oslovit veřejnost tím správným směrem - kdo chce slyšet slyš, jak se říká v Bibli.

MON: Protože kdo nemá podcast, ten jakoby nebyl…. dělám si legraci. Pokud to řeknu za sebe: Když se mi vrátila Markéta do života, zjistila jsme, o kolik jsme za ta léta moudřejší a jak blízko k sobě máme. Její příběh je na romány, ona je žena, která si prošla znovuzrozením a může v současnosti měnit svět a má ten pravý tah na branku. No a já se svět snažím měnit svými dokumentárními filmy. Takže se stalo nejdřív to, že jsme spolu začaly točit film o Markétě i poselství, které její cesta nese. Jenže - ukázalo se, že ani celovečerní formát nedokáže obsáhnout všechno, co bychom do něj chtěly dostat…. podcast byl přímočarým vyústěním

Jak vznikl název a co pro vás znamená? MON: Je kombinací Markétina autentického přání a mé dynamické tečky…. ale víc vám vysvětlí ona.

MK: Tak to je na delší vyprávění, ale je to vlastně moje taková úvaha nad metamorfozou motýla a s tou myšlenkou jsem přišla už na Sri Lance. Kdy se rozežraná housenka proměńuje přes uzavření v zámotku v motýla. Také jsem si jednou přečetla knihu jednoho Sri Lanského pastora, který o této transformaci psal a tak mě ujistil, že je moje myšlenka správná. Ve vězení jsem pak vroce 2019 vymyslela program pro vězně, který se jmenoval Butterflies Behind the Bars, který díky Covidu upadl v zapomnění, ale já ho pořád mám v hlavě a doufám, že ho tímto oživíme tady. S Markétou jsme o názvu mluvily a já jsem myslím navrhovala Motýla za mříží a myslím, že to Markétě moc nesedělo, a název jsme nechali u ledu. Až po pár dnech přišla s Motýlem za katrem a Pavel, její muž, přišel s logem. A já jen poděkovala, protože to bylo přesně to, co jsem chtěla. Hotovo a jak říká Markéta - dynamická tečka.

Jakou roli hraje podcast ve vašem životě? MK: Momentálně je pro mě velmi důležitý a těším se z reakcí mých blízkých. Dokonce i moje maminka se konečně dozvěděla, co se vlastně stalo. Já jsem to nevysvětlovala nikdy moc do detailů, ale s Markétou je to na dřeň a nešetřím se. Někdy opravdu vytahuju věci na povrch, co jsem měla schované hodně hluboko a nakonec je to dobře, že si je odkládám.

MON: Troufnu si říct, že obrovskou. Plesá moje ideová, vizuální i obsahová složka: můžu pomáhat vystavět a vyprávět Markétin příběh a občas se neubráním tomu, že některé drobnosti si rovnou převádím na filmové scény - však to vždycky v podcastu říkám. Zároveň moje touha měnit svět, otevírat duše, neodsuzovat, ale laskavě nahlížet, a kreativně vytvářet, navíc po boku ženy, která má můj největší respekt, to všechno je v tom balíčku. All inclusive.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila? MK: Tak já bych to upřesnila, protože se mi hrozně líbí, jak nám do toho vždy vstupuje Pavel, Markéty manžel, který je nedílnou součástí teamu a projektu celkového. My jsme s Markétou seděly v kuchyni a psaly si seznam hostů do podcastu a Pavel řekl, že si myslí, že na to máme dost času, protože nejprve musím mluvit já, a protože už pár příběhů vyslechl, tak věděl, že to nebude na jednu podcastovou hodinu. Bez mého odvyprávění by se trochu ztratilo to, co chci předat a pochopitelně navázat na můj příběh tím, že si budeme zvát hosty, kteří vězením buď prošli, nebo v něm pracují, anebo jsou jakkoliv spojeni s vězeňským systémem je jasně v plánu. Navíc máme tu výhodu, že já znám věci za katrem a Markéta má ten vhled z venku. Myslím, že tím pádem můžeme klást zajímavou skladbu otázek. A také nás nikdo moc nenamotá.🙂

MON: My nejdřív vyprávěly příběh Markéty, který je neuvěřitelný, stejně jako ona. Je o přerodu člověka, o síle vůle i dobroty, o nezlomnosti. A na backgroundu už jede porovnání vězeňství v Čechách a na Srí Lance, kde Markéta strávila 9 let za mřížemi…. víc se dostáváme k systému, víc odkrýváme jeho slabiny. No a po odvyprávění Markétina příběhu už půjdeme k odborníkům, k lidem, kteří si vězením prošli a vyšli moudřejší, k systémovým špičkám a tak podobně.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody? MK: Já se připravuji tak, že si tak nějak přibližně připravím o čem budeme mluvit, ale klasicky si v průběhu vzpomenu i na některé detaily a souvislosti a obvykle se stává, že ani vše neodvyprávím a tak jsme se dohodly, že prostě to, co se vynechá, tak se budeme doplňovat v průběhu dalších dílů a točení. Nic nesmí být zapomenuto. Markéta mi dává dobré otázky. Jsme na sebe dobře napojené a s nikým jiným by to takhle na dřeň nešlo.

MON: Pokud jde o přípravu, tak v rámci prvních dílů to bylo výrazněji o Markétě, která lineárněvypisovala důležité okamžiky, které měla v denících z vězení. Já se pak snažila díly “zrežírovat” moderací do uceleného tvaru, včetně dramatických okamžiků a chvílí, kdy si divák/posluchač alespoň na chvíli oddechne od nálože emocí. No a dál to je o hledání správných hostů a dramaturgickém skládání harmonogramu. Já jsem vystudovaná novinářka, mám rozhovory v krvi, a tak se připravuji jako “outsider,” někdo, kdo má poučený zájem o tématiku, ale nemá reálné prožitky. A Markéta je insider, který prožil všechno na vlastní kůži.

Kde berete inspiraci na témata a hosty? MK: To je snadné - a ono to na mě prší kolem dokola - “to je tím s jakými lidmi ty se stýkáš”.😀

MON: Život a vězeňský systém to dělá za nás :-D

Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete? MK: Za mě je důležité, aby lidé pochopili, že vězení je o zbavení svobody, nikoliv důstojnosti. O tom, že lidi by neměli soudit druhé, protože tím odsuzují sami sebe. A prosím nemluvím o zločinech, které jsou za hranou lidskosti - i když i těmto tématům se asi budeme muset věnovat do budoucna také. Budeme mluvit i o práci lidí ve věznicích a o tom, jak důležitá je jejich empatie a pochopení.

MON: Za mě je to důstojnost a nesouzení, laskavost a přímost. Nejsem investigativec a na co při tvorbě podcastu myslím, to je především důstojný život za mřížemi. Každý, kdo udělá blbost v životě a svým jednáním se dostane mimo zákon, má být potrestán. Ale mně jde o to, aby trest nebyl potupa, aby krácení na právech neznamenalo zároveň ztrátu lidských podmínek. Aby nakonci nebyl rozpad osobnosti, ale skutečná náprava.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte? MK: No tak to je mimo mě, ale studio je moc hezké a útulné a je postavené v budovách, o kterých jsem vůbec nevěděla, že tam tak hezky postavili. Každopádně na Hagiboru se mi moc líbí a design studia je naproto úžasný a je to práce Pavla, který nám dělá také dobré kafíčko.

MON: Byly jsme laskavě přizvány pod křídla CNC Centra, konkrétně Active Group, takže máme prostor ve skvělém virtuálním studiu s techniky a střihači. Takže konkrétní techniku vám nepovím, ale je to profi vybavení s profíky ve svém oboru.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku čitechnologii, bez které si to už neumíte představit? MON: Mám svoji buddhistickou málu na ruce, která sice občas chřestí k nelibosti zvukaře, ale prostě ji nesundávám. Jsou to mé ochranné modlitební korálky a ty jsou důležité stejně jako všechno ostatní v přípravě i při natáčení.

MK: No já mám také ty korálky od Markéty a chřestíme spolu, ale jinak kávu a čokoládu máme vždy k dispozici a pokaždé se s Markétou obejmeme a poděkujeme si. Je to bezvadný team.

Co vás na podcastování baví nejvíc? MK: No tak mě baví Markéta jako první posluchač. Myslím, že mi Bůh nemohl vybrat lepší zpovědnici než je ona. Je opravdu naprosto úžasná a jsme na sebe napojeni i stejnou formou humoru a empatie k druhým, což je super a myslím, že si toho diváci všimnou jako první - jsme takové “sestry večnosti nebo večné sestry,” což je super a Bohu za to díky.

MON: Jsme na začátku, ale já miluju vyprávění příběhů a interakci s dalšími lidmi, energii a emoce, které při natáčení vzniknou. Jenom tahle chemie potom může přitáhnout sledující a už je nepustit. Zatím mám dojem, že tyhle okamžiky nám chodí pokaždé, když natáčíme.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč? MK: To asi nejde napsat, ale těším se moc na hosty. To už máme vlastně i za sebou s jedním hostem a to bylo hodně zajímavé. Protože je velmi přínosné to, že já znám věci zevnitř a Markéta ne - tedy ona se ptá jinak než se ptám já. Je to myslím obrovský bonus.

MON: Jsem vděčná za každou, kterou jsme zatím natočily. Jsem vděčná, že se Markéta nezalekla a do podcastu chodila jako ke zpovědi a postupně odkládala batohy těžkostí a kousky svého vězeňského příběhu. Občas jsem z toho měla slzy v očích, vždycky jsem si uvědomila, jak moc ji obdivuju.

Zažily jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo? MK: No tak pro mě je to nové úplně vše, i když na Sri Lance jsem už točila nějaké to vystoupení a v TV jsem se viděla - je to opravdu divné se vidět zpívat a hrát na obrazovce. No a teď se vidím, jak mluvím a koukám jak máchám rukama a že tedy konečně chápu, že jsem pro ty moje srilančany musela být oříšek, protože oni teda rukama rozhodně takhle nemávají :-) to budou ty křídla motýlí asi.

MON: Každá kreativní práce, každý okamžik při vyprávění je jedinečný a jindy by se nestal.

Co byste poradily někomu, kdo chce začít s podcastem? MK: Myslím, že pokud mají lidé co sdílet, ať to sdílí a propojují. Je to určitá pospolitost a pochopitelně sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílený smutek je poloviční smutek. Já bych to viděla asi tak. A slovy převzatými od Ladi Heryána (který je také převzal od svého přítele Magora Jirouse myslím) “KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCE A STROJVŮDCE.”

MON: Aby měl kámošku, co pašuje pět kilo kokainu? Asi ne. Já myslím, že je důležité pro něco mít vášeň, hořet a to zpracovávat. Nebát se odsudků, hejtů, autenticity. Jít s kůží na trh. Jenom jedinečnost a autenticita a profi přístup, ten samozřejmě, je základ něčeho, co může fungovat. No a pak taky růst - poučovat se z vlastních chyb, poslouchat zpětně a mít touhu po zlepšování.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích?Přináší vám příjem, investujete do něj čas a aprostředky – nebo něco mezi? MK: Není to pro mě hnacím motorem - spíš to bude fajn, když bychom tím finance získaly, protožese mi v hlavě líhne další nápad a k tomu ty finance budou rozhodně potřeba. Motýl za katrem je krásný projekt a naše momentální společné motýlí miminko s obrovskou životní zkušeností, což obvykle miminka nemají….uvidíme, jak rychle nám vyroste a rozletí se do světa a do jakých barev se nám vybarví a jak ten svět prozáří.

MON: Jsme na začátku, takže zatím si dotujeme merch, chodíme spolu na večeře, točíme videa a vymýšlíme, čím podcast rozvíjet. O penězích to není a vlastně si zatím netroufnu tvrdit, jestli bude. Uvidíme, jak budeme publikum zajímat.

Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily? MON: Jsme na rozjezdu, takže je to všechno zatím v říši úvah a snů. Ale prozradím vám je: Za mě bych chtěla, aby podcast mohl mít rozšíření na organizaci, pomáhající vězňům. Myslím, že Markétě by taky slušela nějaká důstojná role v systémové vězeňské oblasti. Taky vedle podcastu točíme film a ráda bych, aby ten byl dostupný v kinech a na streamovacích platformách a měnil svět. Ráda bych, aby ruční Markétiny práce byly začátkem možných přivýdělků v ženských věznicích. Abychom mohly do věznic jezdit a já fotit, vystavovat a z výtěžku podporovat aktivity spojené s integrací vězňů do společnosti. No… je to na několik životů:-D

MK: Já jen doplním, že já bych to chtěla propojit i se Sri Lankou a dalšími věznicemi. Je to moje vize a pokud bychom na to našli investora, tak bych byla šťasná. Osobně věřím, že pokud je to Boží záměr tak to vyjde a pokud ne, tak mi Bůh ukáže jiný a obvykle i lepší směr. Oni ty Boží plány jsou zkrátka boží:-) a samozřejmě lepší než ty moje.

Co byste si s podcastem přály zažít? MON: Já bych chtěla podcast točit ve vězení na Srí Lance, kam chceme jet a Markétu natáčet do filmu.

MK: Tak to máme podobně. Bylo by to super se tam vrátit za všemi přáteli a trochu to tam rozvířit, protože co mě opravdu tíží je fakt, že moje kamarádky tam pořád jsou uvnitř. Chtěla bych, aby se dostali domů ke svým dětem a rodinám tak jako já.

Jaké podcasty samy posloucháte? MK: já mám ráda Mike Spirit Show a jinak moc nestíhám.

MON: Já miluju Kecy a politiku, Marii Bastlovou, Čestmíra Strakatého….

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo. MON: Já mám teď ráda Tibetskou knihu o životě a smrti, ale vlastně veškerou buddhistickou literaturu. Učí mě milující laskavosti a náhledu na život z nové perspektivy, odkrývá jedy mysli, související s naším egem. Vnímám to i jako moje východisko, se kterým přístupuju k životu, tvorbě i podcastu.

MK: Mě baví číst bibli křížem krážem a jinak jsem během 10 let přečetla opravdovou hromadu knih, ale co mě teda opravdu hodně bavilo a co byla jedna z posledních knih co mě hodně bavilo byly knihy mého, dnes už kamaráda, Ládi Heryána. Jeho knihy jsou naprosto super. Pak naše společné oblíbené knihy Richarda Rohra - Božský Tanec a Univerzální Kristus a další. To je krása a naprostá všeobjímající láska.

Koho byste si přály pozvat? Ať už žijícího nebo ne… MK: Ten seznam je dlouhý a já věřím, že ty lidi se sem povede pozvat. Byla bych hluboce šťastná kdyby se do podcastu povedlo zakomponovat i moje Sri Lanské přátele a hlavně moji užasnou Indiru Jonklaas, která je mou duchovní maminkou a věčnou sestrou a které si hluboce vážím.

MON: Přála bych si pozvat našeho milovaného učitele, tibetského lamu Šeraba Gjalcchena Rinpočheho, který náhle zemřel letos v září. On byl ztělesněním laskavosti a moudrého náhledu nachybující bytosti, což jsou kvality, které bych chtěla v podcastu kultivovat.

Jestli vás zajímá více rozhovorů s tvůrci podcastů, tak je najdete tady.