Trocha mrzení nikomu neublížila, říká autorka podcastu

„Vlastně celkově největší benefit v tom podcastování – největší hodnotu – vidím právě v těch lidech. Ať už v těch, co tvoří hoststvo, nebo v těch, kdo to poslouchají a sdílí se mnou svoje životní mrzení a nemrzení.“

Autorka podcastu Mrzení v rozhovoru mluví o tom, jak podcast vznikl během covidu, proč ho zpočátku tvořila ve dvou a dnes v něm pokračuje sama, jak si vybírá známé i neznámé hosty a jakou cestu s podcastem za několik let ušla.

Jak byste popsala svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Mrzení je gulášek témat a hostů, známých i neznámých. Čestmíra Strakatého, Mikýře nebo Lukáše Hejlíka tu střídají kamarádi a známí, kteří jsou milí, vtipní, někde byli, něco zažili a já mám pocit, že by o tom ostatní měli vědět.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

Všechno začalo v covidu, kdy se nedalo nic dělat a mě na procházkách držely při životě hudba a podcasty. Tehdy v Česku pár dobrých existovalo, ale ten boom, kterýmu dnes říkáme tzv. “podcast má dnes každej”, přišel až později. Tehdy jsem se dostala do kontaktu s komikem Járou Cermanem (s nímž jsme se vzájemně úspěšně vyhýbali po naší one night stand pár let předtím). V covidu si ale člověk sáhne na své limity, tak jsme oprášili naše přátelství a začali podcastovat. Nebylo totiž, krom sledování Tiger Kinga, co jinýho dělat.

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

Mrzení je moje oblíbený slovo. Nejvíc ho vždycky používala moje kámoška Bíba a jak to tak bývá, když vás něco dostatečně obklopuje, zamilujete si to. Miluju divný slova, miluju zdrobněliny, miluju slova, který začnu používat ironicky a ve slovníku už zůstanou. Takový obrození 2.0. Mrzení jako takový může bejt něco, co se fakt hodně nepovedlo, ale taky ty vtipný situace, kdy se něco ne tak super stane (např. vás pokadí pták), ale vás to rozesměje a řeknete si jen: hm, tak to je mrzení, no. Myslím, že trochu mrzení do života potřebuje každej z nás.

Chcete víc tipů z české podcastové scény? Přihlaste se k našemu týdennímu newsletteru.

Jakou roli hraje podcast ve vašem životě?

Dělá mi radost. Potkala jsem se díky němu se spoustou zajímavejch lidí, navázala kamarádství a věřím, že i díky němu vznikly některý moc hezký spolupráce. Mám skvělou komunitu posluchačů, vždycky jsem ráda, když se mi někdo ozve, nebo mě zastaví. Z některých se stalo postupně kamarádstvo, čehož si moc cením. Vlastně celkově největší benefit v tom podcastování - největší hodnotu, vidím právě v těch lidech. Ať už v těch, co tvoří hoststvo, tím, co se mnou otevřeně sdílí a co si pak od nich odnáším. Nebo v těch, kdo to poslouchají a sdílí pak se mnou ty svoje životní mrzení a nemrzení.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Hodně. :) Na začátku jsme byli dva. Po zhruba 2 letech nahrávání jsme se ale tzv. vyčerpali. Nebyla v tom žádná zlá krev, jen jsme se posunuli, na fungování (po organizační stránce) se to podepsalo a dostali jsme se do fáze, kdy bylo vidět, že to ani jednomu z nás úplně nevyhovuje. Dělání podcastu je časově náročný a když už tím člověk tráví čas, tak to musí stát za to a musí to všem zúčastněným dělat radost, jinak to přestane fungovat. Bylo to náročný, o část posluchačstva Mrzení pochopitelně přišlo, ale to je v pohodě. Sto lidí, sto chutí. Myslím, že po tom, co jsem začala nahrávat bez Járy, to zákonitě změnilo svůj charakter, ale pořád jsem to já a hoststvo, který pečlivě kurátoruju. Baví mě to, obohacuje mě to a doufám, že si to vždycky bude nacházet tu svou komunitu, která chce poslouchat rozhovory, který připomínají kamarády bavící se u piva.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Příprava obnáší hodně plánování. Dokud jsem nahrávala pod GoOutem, tak jsem musela řešit dostupnost studia, tu pak checkovat s hostem (a Járou), a zase zpátky potvrzovat studiu, nebo řešit termíny. Dnes už je to jen domlouvání lidí, rozestavit domácí set up, nahranej díl poslat na master a potom na editaci, napsat copy, udělat úryvky a občas se donutit postovat to na socky. Nic složitýho, ale jsem ráda, že se mám na koho obracet, když jde o master a editaci zvuku a videa.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

Okolo sebe. Někdy mě, tak jako všechny, zaujmou lidi, kteří se objeví v jiných rozhovorech, často ale ráda sahám do řad mých známých, kamarádů, ale i lidí, který mi někdo doporučí proto, že jsou něčím výjimeční. Osobně si myslím, že každej, koho jsem si pozvala od začátku (v roce 2021) je výjimečnej. A tak jako podcast Buchty umí hezky posvítit na lidi, ke kterým bychom se jinak asi nikdy nedostali, tak i já ráda mluvím s lidma, kteří možná nejsou ve 30 pod 30, ale mají zažito. Někdy mě naopak napadne koncept na díl a pak jen hledám, s kým to bude dobře fungovat.

Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete?

Skákání do řeči, haha. Ale na to se snažím dávat pozor, fakt. Pro Mrzení je typickej humor, to, jak evangelizuju některý hrozný slovíčka (např. krejzina už je myslím rozšířená celostátně, není zač), a taky téma projevů tělesnosti, který pro mě vždycky bylo téměř traumatizující. Ale z traumat se občas může zrodit humor, a tak je to i v tomto případě. Takže k tématu káďa, záchodů a podobně trapných situací se dostaneme chtě nechtě s každým.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

Doma. Mikrofony Shure, Zoom, fotografický světlo a video do apple logu.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit?

Nic speciálního. Podcast si neumím představit bez sociálních sítí, na kterých se mnou posluchačstvo sdílí svoje mrzeníčka. A aplikace Opus mi značně usnadňuje přípravu úryvků z videí.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Lidi. To, co jsem díky tomu zjistila o sobě, to, co jsem zjistila o druhejch. Myslím, že mi to dalo postupem času jinej náhled na život (nemyslím žádný dramatický změny, ale spoustu různejch názorů, zážitků a sdílení udělalo svoje) a otevřelo nějaký dveře.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč?

Miluju díl o Nepohodlňáku s kamarádem Ondrou, mám ráda díl s Eliškou Remešovou o rozchodech, kterej vznikl na přání posluchačky, která si rozchodem procházela. Miluju díly se Standou Bilerem, Jirkou Jelínkem a Kaadellem. Ale to bych mohla jmenovat do nekonečna, užila jsem si toho hodně, mám skvělý hosty a hostky.

Zažila jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo?

Těžko říct. Na začátku jsme byli ve Full Moonu, což by se bez podcastu spíš nestalo, pokud teda na starý kolena nezačnu dělat kvalitní muziku. Navázala jsem spolupráci s Freshlabels, měla pár živáků, udělala merch a někdy mě někdo zastaví a povídá si se mnou. Díky podcastu jsem se určitě potkala s lidma, se kterýma bych se asi sice potkala, ale třeba až později.

Co byste poradila někomu, kdo chce začít s podcastem?

Dejte si záležet na kvalitě zvuku, videa, mějte hezkou grafiku a téma, který má svou cílovku, která to vždycky bude milovat. Mám pocit, že tematický podcasty musí vždycky fungovat, pokud máte osobnost, která by obstála sama o sobě. Naučte se naslouchat a neskákat do řeči (všichni si myslí, že to nedělají, ale je to dřina:))

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi?

Podcast je dřina. Myslím, že přetrvává názor, že podcast má každej, kdo má díru do zadku a je to celý hrozně jednoduchý, což není úplně pravda. Dneska je velmi těžký udržet si pozornost lidí, natož pak konverzi v podporující (míněno platící) posluchačstvo v tom množství obsahu, který vzniká. Do podcastu jsem investovala spoustu času a v posledních měsících i prostředků, když jsem dělala novou výbavu na nahrávání poté, co GoOut přestal dělat podcasty. Něco mě stojí mastering zvuku a výroba videí. U podcastu mé velikosti o závratným výdělku úplně nemůže být řeč. Spoustu sledujících na herohero tvoří kamarádi, lidi na invite, takže Čestmír (kterej si Mrzení mimochodem předplácí, díky Česťo!) ze mě asi nikdy nebude. Ale i tak je to příjemnej bonus. Kdybych měla nahrávat ve studiích, který dnes nahrávání nabízí, musela bych skončit, ty náklady jsou šílený a výdělek z Hero by sotva pokryl jeden díl.

Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?

Živáky, občas nějaká pozvánka na akci, což se ale z části děje i proto, že pracuju v médiích.

Co byste si s podcastem přála zažít?

Velký čísla poslechů, haha! A kdyby to dělalo větší podíl mojí obživy, tak bych byla fakt šťastná, ale beru, co je!

Jaké podcasty sama posloucháte?

Dřív jsem poslouchala spoustu zahraničních, poslední roky jsem ale hodně přesycená a víc se vracím k hudbě. Můžu ale s čistým svědomím doporučit podcast Ricka Rubina Tetragrammaton, The Office ladies, Kulturák, Čáru, Poprask, Podpultovky a hodně miluju věci z dílny Radia Wave - Buchty, Balanc, Brambora s vejcem… Prostě oddechovky a feel good věci. A hodně ráda si pouštím podcasty s psychologickýma tématama, často hledám podle osobnosti typu Eliška Remešová, Markéta Šetinová apod. To je většinou mega zajímavý rozhovory, a často i balzám na duši.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo.

Knížku Ricka Rubina, autobiografii Kelly Bishop, Lemmyho Killmistera, Lauren Graham, Geniální přítelkyně, Mumínky, filmy Wese Andersona (a výstavu Accidentally Wes Anderson, pokud na ni někde ve světě narazíte), seriály a reality show poradím individuálně, protože jich sleduju tisíc, tak mi klidně napište.

Koho byste si přála pozvat? Ať už žijícího nebo ne… Dědu, ale to už se mi nepovede.

Položená otázka od podcastu Prostor X. Největší trapas za mikrofonem—co se stalo a co jste si z toho nechali ve střihu?

Nic, co bych definovala jako trapas, se nestalo. Hned první díl se ale nahrál špatně - chyba s mikrofonem, takže jsme ho tehdy museli nahrát znovu. Jeden díl jsem nestihla zálohovat, a když jsem vystupovala z auta, tak mi vypadla peněženka (s kartou v ní) na zem. Někdo ji sice našel a vrátil ještě ten den, protože ji ale přejelo auto, karta to nezvládla a o díl jsem přišla. Takových fuckupů se stalo hodně.

Více rozhovorů s podcastery najdete tady. Přečtěte si třeba ten s autory podcastu Poprask.