Miroslav Krobot. Mizející humor a hledání trapnosti, autentičtí a špatní herci, „snobské“ Dejvické divadlo a nalezená svoboda

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR „Mám trochu problém s tím, čemu se dneska smát,“ přiznává režisér a herec Miroslav Krobot s tím, že má pocit, jako by se ze společnosti vytrácel humor. Ten je pro něj přitom takovým lakmusovým papírkem k rozpoznávání lidí: Když je vidět, že se člověk dokáže odbourat, tak je to pozitivní. Tímhle prizmatem nahlíží i na politiky. Připouští přitom, že pod vlivem doby sám malinko couvá, a i když má rád trapnost a její nadstavbu v podobě mystifikace, ve svých inscenacích s nimi pracuje o poznání míň. Nechce přispívat k ještě většímu zmatení. V Dejvickém divadle by jeho záměr diváci určitě přijali, ale ve veřejném prostoru se bojí, že by jedna nepochopená kravina mohla strhnout melu. Porozumění není podle něj třeba předstírat ani ve vztahu k mladé generaci, podstatný je vzájemný respekt a inspirace z takových setkání. Jakkoli zádumčivě to celé zní a koresponduje s mediálním obrazem Miroslava Krobota, během našeho povídání opakovaně dokazuje, jak velký smysl pro humor a nadhled má. Pevně věřím, že Vás rozhovor s ním bude bavit stejně jako mě. Mluvili jsme v něm i o tom, za co by se pochválil, o budoucnosti Dejvického divadla, režijních začátcích, prvoplánových kšeftech nebo chápavé manželce a nas*aných inženýrech v publiku hry Štíři z února, kterou od dubna uvádí divadlo Studio DVA.