II. 12, 13 Prvním strážcem brány poznání je ovládnutá mysl.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, s čistým srdcem a otevřenou myslí, bez pochybování a neklidných myšlenek, naslouchej promluvě o tom, jaká je podstata osvobození a jakými prostředky lze osvobození dosáhnout. Utrpení z neustálého rození a umírání neskončí, dokud není dosaženo nejvyššího Bytí. Není-li smrtelně jedovatý had nevědomosti tady a teď přemožen, stane se příčinou nezměrného utrpení nejen v tomto, ale i v bezpočtu dalších životů. Člověk nemůže utrpení přehlížet, ale měl by ho překonat pomocí poznání, které ti nyní vyjevím.Ó Rámo, pokud utrpení samsáry neboli koloběhu života a smrti překonáš, budeš žít zde na zemi jako bůh, jako Brahmá či Višnu. Neboť zmizí-li mylné představy a je-li dotazováním se na podstatu Já pochopena Skutečnost, je-li mysl klidná a srdce přimknuté k nejvyšší Pravdě, jsou-li všechny rušivé myšlenky utišeny a následuje jen nepřetržitý proud klidu a míru, v němž klidné a blažené srdce nahlíží nejvyšší Pravdu, pak se sám svět stává příbytkem blaženosti.Člověk, který pochopil Skutečnost, nemá co získat ani čemu se vyhýbat. Není poznamenán nedokonalostmi života ani dotčen jeho utrpením. Nepřichází ani neodchází, i když se to tak druhým jeví. Není vázán náboženskými obřady a povinnostmi. Není ovlivněn sklony pocházejícími z minulosti, neboť ty už nad ním ztratily moc. Jeho mysl se zbavila neklidu a on spočívá v blaženosti, jež je jeho pravou podstatou. Této blaženosti lze dosáhnout pouze Sebepoznáním, poznáním Já. Člověk by se měl poznáním Já neustále zabývat, je to jeho povinnost.Komu jsou lhostejné posvátné knihy či učení mudrců, ten poznání Já nedosáhne. Taková pošetilost je daleko zhoubnější než jakákoli nemoc, která člověka v životě potká. Člověk by měl tudíž pozorně naslouchat tomuto učení, neboť ho může přivést k poznání Já. Kdo si toto učení osvojí, ten již neupadne do nevědomosti. Ó Rámo, chceš-li se oprostit od utrpení samsáry neboli koloběhu života a smrti, přijmi prospěšnou radu mudrce, jako jsem já, a buď svobodný.VASIŠTHA pokračoval: Aby člověk překonal oceán samsáry, měl by se obrátit k tomu, co je věčné a neměnné. Jen ten je nejpřednější mezi všemi, jehož mysl spočívá ve věčnosti, a je tudíž plně ovládnutá a zcela klidná. Vidí, že potěšení a bolest se navzájem střídají a jedno druhé následují, a toto poznání mu přináší klid a ovládnutí mysli. Kdo toto nechápe, podobá se člověku, jemuž hoří dům nad hlavou.Ten, kdo dosáhl poznání věčné Pravdy, je osvobozen od samsáry a již se nezrodí v nevědomosti. Člověk může pochybovat o tom, zda taková neměnná Pravda existuje! I kdyby však neexistovala, nijak mu neublíží, bude-li hledat podstatu života. Pátrání po tom, co je věčné, zmírní jeho trápení způsobené neustálými životními změnami. A pokud taková věčná Pravda existuje, pak její poznání člověka osvobodí.Věčnosti nelze dosáhnout obřady, oběťmi, poutěmi ani penězi. Lze k ní dojít pouze ovládnutím mysli a rozvíjením poznání. Proto by se všichni bozi, démoni, polobozi i lidé měli neustále při jakékoli činnosti snažit o ovládnutí mysli, neboť právě to vede k poznání.Je-li mysl klidná, čirá a tichá, osvobozená od klamu a mylných představ a odpoutaná od žádostivosti, pak po ničem netouží a nic neodmítá. Toto je ovládnutí mysli, jeden ze čtyř strážců brány k osvobození, o nichž jsem hovořil.Všechno dobré a ušlechtilé pochází z ovládnuté mysli. Všechno zlé se zase díky ovládnuté mysli může rozplynout. Žádný zisk ani žádné potěšení ve světě či v nebi se nevyrovná radosti, která doprovází ovládnutou mysl. Radost, kterou lze zakoušet v přítomnosti člověka, jenž ovládl svou mysl, je nepopsatelná. Takovému člověku každý věří a není nikdo, ani mezi démony či skřety, kdo by k němu cítil zášť.Ó Rámo, ovládnutí mysli je nejlepším lékem na všechny fyzické i psychické neduhy. S ovládnutou myslí lépe chutná i jídlo, které by jinak nechutnalo. Tomu, kdo má jako záštitu ovládnutou mysl, nic neublíží.Kdo necítí přitažlivost ani odpor k tomu, co slyší, vidí, čichá, chutná nebo čeho se dotýká, třebaže to druzí považují za příjemné či nepříjemné, ten ovládl svoji mysl. Kdo vnímá všechny bytosti stejně, aniž by cítil radost nebo bolest, ten ovládl svoji mysl. Kdo žije mezi lidmi, jako by byl v hlubokém spánku, zůstává jimi nedotčen a necítí vůči nim nadšení ani nenávist, ten ovládl svoji mysl.TEXT ve formátu PDF zde.