25|05|18| Pepa Horský | "Nevěřící" Tomáš

Jak se stavíme k infomacím, které se k nám dostanou? Co nás vede k tomu, že některým informacím o určitých událostech věříme a jiným ne?V Bibli čteme, abychom se nenechali zmást kdejakou falší. Máme-li něčemu věřit, potřebujeme informace z ověřených zdrojů a potřebujeme je kriticky zkoumat. To platí v každodenním životě, ale platí to samozřejmě i pro život víry.Dnešní kázání bychom mohli také nazvat "Pochybnost či ověřování zdrojů?"A jak je to tedy s Tomášem, kterého známe pod přídavkem nevěřící. Opravdu nevěřil? Nebo to mohlo být celé jinak?Jan 20:19-20(Ježíš se zjevuje učedníkům za zavřenými dveřmi)Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom jim ukázal rány v rukou a v boku.To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána! Ježíš opakoval: „Pokoj vám!“ a pokračoval: „Otec vyslal mne a já vysílám vás.“ Dýchl na ně a řekl: „Přijměte svatého Ducha! Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu.“(Ježíš se zjevuje učedníkům včetně Tomáše)Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš, kterému přezdívali Dvojče. Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on pochyboval: „Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku.“Po týdnu byli učedníci znovu spolu a tentokrát byl s nimi i Tomáš. Dveře byly zase zamčeny, když se Ježíš mezi ně postavil a oslovil je: „Pokoj vám!“ Potom se obrátil k Tomášovi: „Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!“Tomáš přesvědčen vyznal: „Jsi můj Pán a můj Bůh!“Ježíš mu na to řekl: „Viděl jsi mne, a proto věříš. Cennější však je nevidět a uvěřit.“Lk. 24, 36-43Ještě neskončili svoje vyprávění a tu sám Ježíš stál mezi nimi a pozdravil je: „Pokoj vám!“ Velice se lekli; domnívali se, že se jim zjevil nějaký duch. Avšak on je pokáral: „Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci? Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete si na mne sáhnout, nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“ Při těch slovech jim ukázal rány po hřebech na rukou i na nohou. Jeho žáci tomu stále nemohli uvěřit, připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Požádal je tedy: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu pečenou rybu a plástev medu a on to s nimi snědl.