„Musím přiznat, že na úplném začátku jsme při hledání dámských hostů využívali i seznamovací aplikace. Ne vždy se to setkalo s úspěchem,” říkají Tomáš a Michal z podcastu Dlouhý Široký. V rozhovoru pro České podcasty popisují, jak jejich nekonečné debaty o vztazích dostaly vlastní prostor, proč se raději vyhýbají divadelním sálům a co si myslí o tom, kdy za vás může mluvit sarkasmus.
Podcast Dlouhý Široký si můžete pustit tady.
Jak byste popsali svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?
Řekněme, že jde o diskuzi zaměřenou především na vztahy, ať už partnerské, přátelské, rodinné nebo pracovní. Pouštíme se do témat od toho, jak zapůsobit na první schůzce, přes mezilidské konflikty až po sexuální preference. Zkrátka probíráme všechno, co k lidským vztahům patří. A to po svém, bez zbytečného ostychu a s občasnou dávkou sarkasmu.
Co vás přivedlo k myšlence podcast založit?
S tímto nápadem přišel Michal. Naše přátelství vzniklo díky společnému hudebnímu projektu a už tehdy bylo běžné, že před každou zkouškou probíhaly dlouhé diskuze. Převážně o ženách, vztazích a vlastních zkušenostech. Michal několikrát říkal, že bychom tyhle debaty měli začít nahrávat. Nakonec se náš hudební projekt po několika letech rozpadl, ale myšlenka zůstala. A tak jsme se rozhodli dát našim nekonečným debatám vlastní prostor a zaměřit se na podcast o vztazích.
Jak vznikl název a co pro vás znamená?
Na vznik názvu si vzpomínám velice dobře. Byli jsme u Michala doma a řešili jsme, jak bude podcast vypadat a jakým směrem se chceme vydat. Pak přišla na řadu otázka názvu. Michal navrhl „Láry Fáry”, což mě úplně neoslovilo. Tak jsem přišel s názvem Dlouhý Široký. Logo se prakticky nabízelo samo. Oba jsme milovníci sarkasmu, takže nebylo moc co řešit. Navíc název a logo poměrně přesně vystihovaly naše fyzické proporce – Michal je menšího vzrůstu a mohutnější postavy, zatímco já jsem vysoký a štíhlý. Minimálně tak tomu bylo na začátku…
Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?
Samotný koncept hlavních dílů zůstal prakticky stejný. Pořád nás baví otevřeně diskutovat o vztazích a lidských zkušenostech. Co se ale určitě změnilo, je naše schopnost vést diskuzi, reagovat na ostatní a přirozeně rozvíjet jednotlivá témata. Dříve jsme možná více přemýšleli nad tím, co říct a kam diskuzi směřovat. Dnes se dokážeme mnohem lépe přizpůsobit jejímu průběhu a nechat věci plynout. A právě v těchto neplánovaných momentech často vznikají ty nejzajímavější a nejvtipnější části podcastu.
Co všechno obnáší příprava jedné epizody?
Dnes je pro nás asi největší výzvou najít si čas na samotné natáčení. Některé díly totiž dokážou zabrat až pět hodin, takže nám natáčení ukrojí podstatnou část dne. Témata vymýšlíme převážně za pochodu a často vycházejí ze zkušeností hostů. Máme určitou představu, kam bychom chtěli diskuzi nasměrovat, ale rozhodně se nedržíme pevného scénáře. Necháváme prostor spontánním reakcím, novým otázkám a odbočkám, které nás někdy zavedou úplně jinam, než jsme původně zamýšleli.
Kde berete inspiraci na témata a hosty?
Většinou máme připravené téma, kterým chceme podcast otevřít. Inspiraci čerpáme jak od sledujících, kteří nám sami píší, co je zajímá, tak z vlastních zkušeností a nápadů. Ne vždy se ale k původně plánovanému tématu dostaneme. Když například dorazí host, který má zkušenost s polyamorním vztahem a je ochoten o tom otevřeně mluvit, byla by hloupost toho nevyužít. Co se týče hostů, dříve se nám většina lidí hlásila sama přes sociální sítě, dnes je častěji oslovujeme napřímo. A musím přiznat, že na úplném začátku jsme při hledání dámských hostů využívali i seznamovací aplikace. Ne vždy se to setkalo s úspěchem. Přeci jen, když si s někým na seznamce vytvoříte shodu a místo pozvání na rande mu nabídnete natáčení podcastu, nemusí to být úplně ta romantická představa, se kterou dotyčná žena počítala.
Kde nahráváte a jakou techniku používáte?
Momentálně natáčíme v Divadle SEN v pražských Kobylisích. Je to krásný prostor, kde máme potřebný klid a soukromí. Co se týče techniky, zvukové stopy nahráváme přes tři mikrofony Sennheiser MKE 600 a zvukovku Zoom Podtrak P4. Video na přední kameru Black Magic spolu s dvěma bočními FullHD Philips.
Používáte při tvorbě nějaký nástroj, appku, AI tool či technologii, bez které si to už neumíte představit?
Kromě programů na střih a editaci zatím nic, bez čeho bychom si tvorbu nedokázali představit. Snažíme se držet věci poměrně jednoduché. AI prakticky vůbec, i když by nám asi dokázala pomoci s okruhy otázek.
Co vás na podcastování baví nejvíc?
Asi hlavně to, o čem celý podcast je – diskuze se zajímavými lidmi a možnost poznávat jejich zkušenosti, názory a životní příběhy. Oba jsme velcí příznivci sarkasmu a černého humoru, takže k nim naše diskuze poměrně často sklouzávají. Baví nás, když se lidé dokážou uvolnit, mluvit otevřeně a zároveň se sami sobě zasmát.
Co byste poradili někomu, kdo chce začít s podcastem?
Hlavně se toho nebát a zbytečně dlouho nečekat na ideální podmínky. Dnešní doba nabízí spoustu možností a nástrojů, které dokážou produkci výrazně usnadnit. Nemyslíme si, že je nutné mít od začátku dokonalou techniku, profesionální studio nebo přesně naplánovanou strategii. Důležité je začít, najít si vlastní styl a postupně se zlepšovat. A především dělat něco, co člověka skutečně baví.
Jakou roli hraje podcast ve vašich financích?
Podcast pro nás zatím není výdělečnou činností, takže žádné závratné příjmy nepřináší. Větší počáteční investice už máme za sebou a současné příjmy nám zatím dokážou pokrýt nájem divadla a další související náklady. Myšlenka, že by nás jednou mohl živit, nám není cizí, ale v tuto chvíli to není něco, na čem bychom byli existenčně závislí.
Plánujete nějakou podcastovou akci nebo už máte nějaké živé vystoupení za sebou?
Společných akcí už máme za sebou celou řadu. Ať už jde o grilování, posezení v baru, paintball nebo naši nejoblíbenější akci – víkendový sjezd Vltavy. Právě při té poslední zmíněné akci často vznikají další zajímavé diskuze u táboráku. Bez kamer, bez mikrofonů, bez ostychu a nervozity. Zde se vám otevřou i lidé, kteří by na natáčení třeba nikdy nepřišli.
Co byste si s podcastem přáli zažít a koho pozvat?
Do budoucna bychom si přáli především více společných akcí s fajn lidmi. Nemáme úplně potřebu vystupovat v divadlech, kde lidé sedí na tvrdých lavicích a sledují dění na jevišti. Mnohem bližší je nám neformální prostředí, kde se lidé cítí dobře a diskuze může probíhat přirozeně. A koho bychom chtěli pozvat? Prakticky kohokoli, kdo se dokáže naladit na naši vlnu a je ochoten se otevřeně bavit. Nepotřebujeme nutně známou osobnost. Raději dáme prostor obyčejnému člověku se zajímavým příběhem a podobným smyslem pro humor. Samozřejmě si uvědomujeme, že známá osobnost může výrazně pomoci dosahu podcastu. Ale zajímavý rozhovor nevzniká automaticky tím, že proti vám sedí někdo slavný.
Jaké podcasty sami posloucháte?
Samozřejmě jako spoustu dalších Čechů nás baví true crime, ale rozhodně se neomezujeme jen na něj. Zajímají nás také historie, životní příběhy známých osobností a obecně pořady, ve kterých se lidé dokážou bavit přirozeně. Místo konkrétních epizod bychom raději doporučili celé pořady:
Co doporučujete svým posluchačům?
Hlavně se z ničeho nepos*at. Člověk by neměl všechno brát smrtelně vážně a občas je potřeba umět se zasmát i sám sobě. A jedno moudro z vlastního šuplíku: „Je tolik krásných žen, a tak málo času…”
Podcast Druhá fáze vám položil otázku: Čím se liší váš podcast od ostatních podcastů s podobným zaměřením?
Řekli bychom, že především přirozeností, nadhledem a tím, že si na nic nehrajeme. Nesnažíme se vystupovat jako odborníci na vztahy, kteří mají odpověď na každou otázku. Vždy sdělujeme jen náš osobní názor. Jsme dva kamarádi, kteří spolu rádi diskutují, zajímají se o zkušenosti ostatních a nebojí se otevírat ani témata, o kterých se někdy mluví obtížněji. Navíc nenatáčíme jen 2v1 nebo 2v2, jak bývá v podcastech časté. Nás je na natáčení třeba i osm. Důležitou součástí je sarkasmus, černý humor a schopnost nebrat se příliš vážně. Zároveň chceme dát prostor zajímavým lidem, jejich příběhům a pohledům na svět.
Další rozhovory s podcastery najdete tady.