Cesta od freestyle k podcastu, který dává smysl

Podcast Fotroviny stojí na otevřených rozhovorech, které kombinují nadhled, humor a reálné zkušenosti ze života. Tvůrci v něm postupně přešli od spontánních debat k promyšlenějším epizodám s jasnou strukturou a důrazem na příběh. V rozhovoru popisují, jak jejich podcast vznikal, co dnes obnáší příprava jednotlivých dílů i proč je pro ně klíčové, aby měl každý díl smysl pro posluchače.

Jak byste popsali svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Fotři si vykládají své příběhy, tipy a zážitky ze života. Někdy jako v hospodě u piva, někdy jako děti na hřišti a jindy jako dědci pod stromem, ale vždy otevřeně a s humorem.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

Ještě za covidu jsme byli plní rodičovství a potřebovali jsme se z toho někde vyblít, aby nám nehráblo. Poslouchali jsme hodně jiných podcastů a formát se nám líbil. Vzali jsme tedy telefony a nahráli první rozhovor. Bez plánu, prostě jenom debata. Tehdy nás to nakoplo, no z dnešního pohledu to bylo hodně špatné. Plácali jsme to jako tenisté s pingpongovou pálkou. Velký špatný!

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

Název byl dřív než podcast. Nejdřív jsem psal své zážitky jako krátké příběhy jenom pro sebe. Hned na začátku mně nějak napadlo, že název Fotroviny to úplně vystihuje. Je nedokonalý, obnažený, upřímný a zároveň si ze sebe dělá legraci. Název byl přesně takový, jaký jsem chtěl, aby podcast byl.

Jakou roli hraje podcast ve vašem životě?

Ze začátku to bylo jenom povídání bez ničeho. Žádná příprava, čistý freestyle. Dnes je to projekt, kde se jdeme nachytřit a zároveň doufáme, že to pomůže někomu dalšímu. Mně se hrozně líbí, že je to úzce propojeno na mojí roli v rodině a můžu tak do podcastu čerpat z reálného života a opačně. Nemusím dělat téměř nic navíc, abych měl náměty nebo historky. To mně fakt baví. Na druhou stranu, to co se naučím nebo odkoukám, můžu hned zkusit, protože to teď žiju. To je fakt pecka!

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Štve mě, že nový posluchači často začínají od nejstarších částí. Jako chápu, ale štve mně to. Protože dnes po víc než 90 epizodách a skoro 4 letech jsme zkušenější, máme strukturu a cíl. Dnes víme, co děláme. U prvních epizod jsme neměli vůbec páru, co děláme. Nahrávali jsme u super kluka ale ve strašný díře. Ona to byla zkušebna a tak to tak i vypadalo. Dnes mi je až trochu stydno, kam jsme ty hosty vláčili. Dnes máme oproti tomu neuvěřitelný luxus.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Nejdřív je příběh nebo téma. Ty vybíráme s Honzou tak, abychom sami chtěli takový rozhovor poslouchat. Má to mít přidanou hodnotu a chci si z toho něco odnést. Buď se zabavit nebo se něco naučit a nebo prožít nějakou silnou emoci. Pak jde ta těžká část a to je domluvit se na termínu. Slaďujeme často 4 kalendáře, co je někdy čisté peklo ale my jsme vytrvalí. Přípravu děláme někdy postupně, ale hlavně 2-3 dny před nahráváním ať máme čerstvé informace a zůstane v nás to napětí. Příprava trvá jeden až dva večery. Teď s AI je to o dost jednodušší.

Dnes je pro nás příprava klíčová, protože chceme vždy sledovat nějakou příběhovou linku, aby se rozhovor dobře poslouchal. Líp se poslouchá příběh než skákání po větvích. Na nahrávání se snažíme sebe i hosta udržet v náladě a ideálně vo flow abychom vůbec nevnímali kamery a mikrofony. Pak z toho vznikají skvělé věci. Postprodukce přichází na řad cca týden před vydáním ať jsme znova co nejaktuálnější. V střihu máme již zažité postupy, které zefektivňují práci. Následuje druhá nejdůležitější a asi nejtěžší práce a to je distribuce. Můžete mít v ruce zlato, no když se o něm nikdo nedoví, tak ho nemá kdo “koupit”.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

Máme seznam asi 50 témat nebo hostí, kterým se chceme věnovat. Padá to tam postupně, jak chodíme kolem sítí nebo lidí. Je to nevyčerpatelný zdroj inspirace. Máme hosty s kterými se dohadujeme rok a půl než něco nahrajeme. A pak jsou takoví, z kterými nahrajeme rozhovor do 14 dnů. Máme štěstí, že se věnujeme oblasti, kterou prožívají skoro všichni. Pak je to jenom o tom, najít si úhel pohledu na věc, který se spojuje s hlavním tématem podcastu. A těch je nekonečno, stále se mění a budou přibývat nové.

Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete?

Vždy jsem chtěl nějakou pravidelnou rubriku, ale ne vždy se mi to hodilo do scénáře, tak žádná nevydržela. Co se ale určitě opakuje, že se s tím moc nemažeme a když je příležitost jít do tuhého nebo říct něco na plná ústa, tak jdeme do toho.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

Nahráváme hlavně v Brně v PromoPeople u úžasného Kuby Stejskala. Tam je všechno vždy tip-top. Má vymazlené studio a je s ním perfektní domluva. Pak příležitostně různá studia v Praze nebo Bratislavě spíš podle potřeby a možností. Snažíme se přizpůsobit hostovi, když to jinak nejde. Cílem je mít co nejlepší obsah a jsme ochotni pro to udělat maximum.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit?

Na podklady používám počítač i proto, abych mohl rychle reagovat, kdybych potřeboval něco najít. Jinak se snažím rituály nemít, protože jsou svazující a omezující. Kdybych je nemohl udělat, mohlo by mně to znervóznit nebo rozhodit a to nechci, proto žádné rituály.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Lidi. Jednoznačně. Je to formát, kde vám dobrovolně přijde člověk a dobrovolně vám říká svoje příběhy nebo předává svůj um. Otevírá se vám tam pomalu jak na terapii. Viděl jsem brečet dvoumetrové chlapy. Mám skvělé vztahy doteď s mnoha hosty. Myslím, že nám podcast dal něco intimního, co nás trochu spojuje. A nenapadá mě jiná cesta, jak by se obyčejný kluk z Prievidze dostal k takovým úžasným lidem. Nezapomenu, jak jsme nahrávali se Sajfou na Slovensku. Já měl pocit po 10 minutách, že jsme nejlepší kámoši a že se známe od narození. Měli jsme ho pak hodinu a půl jenom pro sebe. A můžeš se ptát na cokoliv. To je fascinující. Tohle ti žádný jiný formát nedá.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč?

To je Sofiina volba. Miluji je všechny. Ale kdybych fakt musel vybrat jednu, tak mně dostala Eliška Remešová. Původně jsme měli nahrávat 3, ale Honza onemocněl a zůstali jsme jenom já a Eliška. Povídali jsme si o vztazích mezi partnery a co můžeme pro sebe navzájem udělat abychom byli lepší tým. Eliška to tak skvěle zahrála, že jsem jí to úplně zobal z ruky a vevnitř brečel jak mimino jak mi často mluvila z duše. A i čísla ukazují, že téma rezonuje, že se to povedlo. Myslím, že úplně právem.

Zažili jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo?

Já myslím, že kdyby nebylo podcastu, tak by se nic z toho, co je v podcastu nestalo 😀 Především jsou to u mě ty lidi, které jsem díky tomu poznal. Určitě to posunulo i mě nejen jako podcastera, ale i jako člověka.

Co byste poradili někomu, kdo chce začít s podcastem?

Když jsme začínali my, stačilo odhodlání a trochu štěstí. Dnes potřebujete plán. Od začátku vědět co, komu, jak a proč budete říkat. Proč by si vás vůbec někdo měl pustit. Jestli tohle nevíte, tak bych se do toho nepouštěl. Naopak, mám pocit, že se často lidi zabývají technikou. Na to bych se na začátku úplně vykašlal a klidně točil na mobil a jednoduché mikrofony. Poslucháč vám technickou nedokonalost odpustí, ale když mu nedáte hodnotu a důvod proč poslouchat, tak i kdybyste to točili v Hollywoodu, tak poslouchat nikdo nebude.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi?

Jsme stále ve fázi, kdy chceme, aby si vydělal hlavně sám na sebe. Čas do toho počítat stále nemůžeme a vlastně ani nechceme. Všechny peníze, co vyděláme reinvestujeme do obsahu. To si myslím, že si hodně potencionálních partnerů neuvědomuje, že tvůrci jako my si nechávají platit hlavně náklady a všechno navíc investují zase do lepšího obsahu pro ty partnery. To chce trochu trpělivosti no, pak to růže přináší. Pro nás je stále téma nade vše, protože vidím veliký sociální a společenský vliv. Je to náš malinký dílek, jak pomoci světu kolem sebe.

Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?

Hodně dlouho to bylo jenom o podcastu, i když vize byla velká. Dnes je to hlavně o sítích, protože máme tuny obsahu, který se dá proměnit jednoduše na rychlý obsah. Pak do toho přišla naše značka rodinné módy FTRVN, která cílí na stejnou cílovku jako podcast, proto to dávalo smysl. Dnes děláme charitativní akce, setkání, účastníme se živých besed nebo hostujeme v jiných formátech. Tento rok zkoušíme i rodinný fotbalový turnaj v Brně, kterého cílem je si zahrát jako rodina a užít si společný čas. Nebo připravujeme knihu z příběhů z podcastu.

Co byste si s podcastem přáli zažít?

Cílů a vizí je hodně, ale takový ten ultimátní je, aby si někdo mohl za pár let říct, že super, že to ti kluci dělali, protože mi to pomohlo a dnes jsem díky tomu lepší člověk, rodič, táta. Jestli si to řekne aspoň jeden člověk, tak to mělo smysl.

Jaké podcasty sami posloucháte?

To se dozvíte v našem Podcasotovém radaru, kde se kluci o pár tipů podělili.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo.

V podcastu, aby sledovali podcast a hosta, protože hosta zveme s nějakým cílem. Kdybych měl ale teď vybrat 3 lidi, které sledovat, tak bych vybral Pavel Moric, Eliška Remešová a Michal Meško pro jejich cit říkat složité věci jednoduše. Věnují se především mezilidským vztahům, seberozvoji nebo životním hodnotám a to si myslím, že nám bude ještě hodně potřeba.

Koho byste si přál pozvat? Ať už žijícího nebo ne…

Kdybych si mohl hodně ujet v rámci českého rybníku, tak by to byl Leoš Mareš, Petr Pavel a Jaromír Jágr. Každý s jiným pohledem na svět no úžasnými příběhy. Věřím, že se nám to jednou povede 🙂

Položená otázka od podcastu Nezávislá: “Co děláte pro to, aby váš podcast byl jedinečný?”

Ptáme se jak. A nejen hostů ale i sami sebe, abychom vždy hledali řešení.

Více rozhovorů s podcastery najdete tady.