Péče o duši není slabost říká podcast NA DUŠI

Podcast NA DUŠI si můžete pustit tady.

Jak byste popsali svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Martin Moravec se živí jako spisovatel a mezi jeho koníčky patří ptát se všemožných lidí. Helena Sováková je přední česká psycholožka a bývalá hlavní psycholožka české armády se zkušenostmi z misí v Iráku a Afghánistánu. Společně rozebírají témata, která se dotýkají života každého z nás. NA DUŠI je podcast o tom, co se děje v naší hlavě — o strachu, vztazích, emocích, rodičovství, úzkostech, ale také o odvaze, sebevědomí a hledání vlastní cesty. Každé téma rozeberou nejdřív spolu: Helena přináší odborný pohled a Martin se ptá tak, aby tomu rozuměl i člověk, který psychologii nikdy nestudoval. V bonusové epizodě pak promluví s hostem, většinou známou osobností, která si konkrétní věcí prošla nebo právě prochází. Nechceme dělat podcast, ve kterém budeme lidem říkat, jak mají žít. Chceme jim pomoci lépe pochopit sebe i ostatní.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

S Helenou jsme loni vydali knihu Plukovnice lidských duší. Helena chtěla, aby lidem pomohla, a z ohlasů se tak snad děje. Jenže se stalo ještě něco víc — něco, co jsme úplně nečekali. Lidé nám nejen začali posílat své příběhy, ale také dotazy. Co mají dělat v téhle situaci a co v tamté. Když má jejich dítě úzkosti, když žijí v neustálém stresu, když už dvacet let nemluví s vlastním bratrem… Uvědomili jsme si, že jedna knížka na všechno nestačí. Těch témat je obrovské množství a lidé o nich potřebují mluvit. Tak jsme se rozhodli pokračovat — jedno téma po druhém rozebrat, přidat konkrétní příběhy a nabídnout lidem nejen vysvětlení, ale také určitou naději. Podcast nám navíc umožňuje něco, co kniha neumí: reagovat na to, co lidé právě prožívají.

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

Slovo duše máme v názvu knížky a chtěli jsme ho mít i v názvu podcastu. O své tělo se staráme, chodíme na preventivní prohlídky, řešíme jídelníček, sportujeme. Ale duševní zdraví často začneme řešit až ve chvíli, kdy je nám opravdu těžko. Náš podcast je o všem, co má člověk na duši. Název NA DUŠI je jednoduchý, srozumitelný a vystihuje přesně to, o co se snažíme — otevřeně mluvit o věcech, které v sobě někdy nosíme celé roky.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Já a Helena jsme podcastoví novorozenci, takže se učíme ne každým dílem, ale každou minutou. Máme za sebou prvních pár dílů a možná už se z nás stala batolata. Postupně zjišťujeme, co funguje, kde je dobré nechat rozhovor plynout a kdy je naopak potřeba se zastavit a něco důležitého vysvětlit. Zásadní je pro nás propojení odborného pohledu Heleny s konkrétními lidskými příběhy. A zároveň se máme ještě hodně co učit. Doufáme, že nás to učení nikdy nepřestane bavit.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Jsou to vlastně dvě přípravy — Helenina a moje. Helena nad každým tématem stráví mraky času. Připraví odborné podklady, já podle nich otázky a mezitím hledáme hosta pro bonusovou epizodu — někoho, komu nevadí se svěřit. Chceme, aby každý díl měl dvě roviny: posluchač pochopí, co se v jeho hlavě nebo životě může odehrávat, a zároveň slyší skutečný příběh člověka, který podobnou situací prošel. A pak je tu samotné natáčení, střih, příprava ukázek, videí, textů a dalšího obsahu. Podcast dnes nekončí tím, že vypnete mikrofon. Někdy mám pocit, že tím všechno teprve začíná.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

Inspirace je nekonečná — jen při natáčení jednoho tématu nás napadnou tři další. Náměty dostáváme i od posluchačů a za to jsme opravdu vděční. Co se hostů týče, máme tři hlavní zdroje: někteří vzejdou z rešerší, další přijdou, protože je osobně známe. A nakonec tam je nebo určitě i bude pár Heleniných bývalých klientů — samozřejmě jen takových, kterým mluvit o svém osudu neublíží a kteří se pro to sami svobodně rozhodnou. Nejde nám o slavné jméno za každou cenu. Jde nám o příběh, který má co říct.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

Podcast natáčíme ve studiovém prostředí a od začátku jsme chtěli, aby měl nejen kvalitní zvuk, ale také obraz. Snažíme se ale, aby technika byla co nejméně vidět. Nechceme, aby měl host pocit, že sedí v televizním studiu před kamerami — potřebujeme prostředí, ve kterém se dokáže uvolnit a otevřeně mluvit. Zvlášť když se bavíme o věcech, které mohou být hodně osobní nebo bolestivé. Konkrétní technické vybavení? Mým nejdůležitějším pracovním nástrojem jsou pořád otázky.

Používáte při tvorbě nástroj, appku, AI tool či technologii, bez které si to už neumíte představit?

Vedle nástrojů pro střih zvuku a videa využíváme aplikace pro přípravu krátkých ukázek, titulků a obsahu na sociální sítě — například CapCut nebo Adobe Premiere. Umělá inteligence může pomoci s přepisem rozhovorů nebo přípravou podkladů. Ale jedna věc je pro nás zásadní: AI může pomoci s technikou, nemůže nahradit skutečný lidský příběh, empatii ani odbornou zkušenost. A to je právě to, na čem náš podcast stojí.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Že je spontánní. V knížce můžu škrtat, upravovat, k jedné kapitole se třeba za týden vrátit. Tady ne — řekli jsme si totiž hned na začátku, že nechceme moc stříhat. Chceme, aby rozhovor plynul přirozeně, aby v něm zůstaly i chvíle ticha, překvapení nebo momenty, kdy nás odpověď zavede úplně jinam, než jsme původně čekali. A pak mě baví Helena. Její zkušenosti, pohled na svět a schopnost vysvětlit i velmi složité věci lidsky a srozumitelně. Člověk má někdy pocit, že už toho o životě docela dost ví. A pak si sedne na čtyřicet minut s Helenou a zjistí, že neví skoro nic. (směje se)

Co byste poradili někomu, kdo chce začít s podcastem?

Tak troufalý nejsem, abych měl jako začátečník tu drzost někomu radit. Ale zkusím něco od srdce: pokud máte dobré téma a chuť, nebojte se toho. Zároveň ale nečekejte, že vám začátky přinesou miliony — budete potřebovat trpělivost. A nedělejte podcast jen proto, že dnes má podcast skoro každý. Najděte si téma, o kterém opravdu chcete mluvit, a důvod, proč by vám měli lidé naslouchat. Posluchači podle mě velmi rychle poznají, jestli vás to, co děláte, skutečně baví.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi?

Helena i já máme práci, která nás živí, takže i když si nabijeme ústa, na ulici neskončíme. Zatím investujeme hlavně čas, ale ani jednomu z nás to nevadí — děláme to rádi, protože snad vzniká něco, co má smysl a co opravdu může někomu pomoct. Rozhodli jsme se jít cestou předplatitelského modelu: kompletní obsah nabízíme na Herohero, Forendors a prostřednictvím iDNES Premium, na běžných podcastových platformách zveřejňujeme ukázky. Nebereme to jako projekt, na kterém chceme rychle vydělat. Spíš jako dlouhodobou investici do něčeho, čemu věříme.

Plánujete nějakou podcastovou akci nebo už máte živé vystoupení za sebou?

Určitě bychom rádi! Přemýšlíme o tom — vlastně už o tom nejen přemýšlíme — že bychom některé podcasty natočili přímo před lidmi i s jejich dotazy. Psychologie a duševní zdraví jsou témata, která přímo vybízejí k diskusi. Chtěli bychom, aby lidé měli možnost zeptat se Heleny na věci, které je trápí nebo zajímají. Samozřejmě s respektem k soukromí každého člověka. Věříme, že živé setkání může mít úplně jinou energii než natáčení ve studiu.

Co byste si s podcastem přáli zažít a koho pozvat?

Mně ke spokojenosti stačí, když nám někdo napíše, že mu podcast pomohl. Změnil mu život. Dodal mu odvahu k nějakému kroku. Proto ho děláme. Největší úspěch pro nás nebude počet přehrání ani žebříček. Bude to chvíle, kdy si někdo díky našemu podcastu uvědomí, že na svůj problém není sám. Nebo že má smysl vyhledat pomoc, promluvit si s blízkým člověkem či změnit něco, co ho dlouho trápí. A vysněný host? Jsem hrozně pověrčivý, takže si jeho jméno nechám pro sebe. (směje se)

Jaké podcasty sami posloucháte? Vyberte z nich 3 až 5, které byste doporučili posluchačům.

Poslouchám španělské podcasty, abych si udržel jazyk, který jsem se na stará kolena těžce naučil. Z českých vyberu jeden: Liščí komnata Vojty Kotka a Markuse Kruga. Zbožňuju Zrádce i ty dva pány, bez kterých by tenhle pořad nikdy nebyl tak dobrý. Přiznám se ale, že nejsem typ člověka, který by měl v telefonu desítky podcastů. Když zrovna nepíšu nebo nenatáčím, občas si také rád dopřeju ticho.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, film, cokoliv vás zaujalo.

Každý díl končíme větou, která je podle mě strašně důležitá: Péče o duši není slabost. To je vlastně naše největší doporučení. Zajímejte se o to, jak se cítíte. Mluvte o svých problémech. Nebojte se říct si o pomoc. A hlavně nečekejte, až vám bude opravdu zle. Duševní zdraví není něco, co bychom měli řešit jen ve chvíli, kdy se nám život začne hroutit — je to něco, o co bychom měli pečovat každý den. A pokud byste přece jen chtěli tu knížku, jmenuje se Plukovnice lidských duší. (směje se)

Podcast NEMOC není BEZMOC položil otázku: Která zpětná vazba od posluchače vám nejvíce změnila způsob, jakým svůj podcast tvoříte?

Zatím jsme na začátku, takže bych neřekl, že jedna konkrétní reakce úplně změnila způsob, jakým podcast tvoříme. Ale jedna věc nás utvrzuje v tom, že jsme se vydali správnou cestou: když nám lidé píší, že v našem povídání poznali sami sebe. Že si díky Heleně dokázali pojmenovat něco, co je dlouho trápilo, ale neuměli to vysvětlit. Právě takové reakce nám připomínají, že nemáme dělat podcast pro odborníky, ale pro obyčejné lidi s obyčejnými i neobyčejnými starostmi. A že někdy může mít jedna srozumitelně vyslovená věta větší význam než hodina složitých odborných výkladů.

Další rozhovory s podcastery najdete tady.