Podcast Otevřeně ukazuje příběhy, které inspirují

Po 21 letech ve třídě vyměnila tabuli za mikrofony. V podcastu Otevřeně mluví bez obalu o věcech, kolem kterých jiní našlapují po špičkách. Její cíl je prostý a ambiciózní: nakopnout ty, kdo uvízli v módu oběti, a ukázat, že změna začíná v hlavě.

Z původně „učitelského“ projektu se mezitím stala komunita. Hosty často tvoří přátelé i „obyčejní“ lidé s neobyčejnou zkušeností, posluchači se potkávají na kavárenských besedách, ženských kruzích i narozeninách podcastu s kapelou a další velké setkání chystají na přelom ledna a února. Otevřenost je tu nejsilnější disciplína.

Jak byste popsala svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel? Podcast Otevřeně se zaměřuje na témata osobního rozvoje. Jeho cílem je inspirovat posluchače k zamyšlení se nad svým životem a motivovat je k tomu, aby přehodnotili svůj úhel pohledu buď na svůj život nebo na některé jeho aspekty. Každá epizoda je zaměřená na jiné sebe rozvojové téma, např. na emoce, úrovně vědomí (o strachu, vině, nenávisti, pýše, hněvu, odvaze), komfortní zónu, jak žít své sny a čeho nelitovat před smrtí, na sílu překonat domácí násilí nebo těžkou nemoc a úraz, jak přenastavit mindset bezdětných žen nebo rodičů malých sportovců, atd.

Co v mém podcastu rozhodně nikdy nenajdete? Politická ani hospodářská témata, rozhovory s celebritami nebo analýzu aktuálního dění doma nebo ve světě.

Co tam rozhodně najdete? Velkou dávku inspirace pro spokojenější život.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast? Přes 10 let se věnuji osobnímu rozvoji, mám načteno spoustu knih a za sebou spoustu kurzů, ať už online nebo prezenčně. A protože ve mně zůstává pořád kus učitelky, (učila jsem 21 let), měla jsem potřebu o tom všem, co zajímavého jsem se dozvěděla a aplikovala ve svém životě, povědět co nejvíce lidem. A napadlo mě, dělat to formou podcastu. Chtěla jsem motivovat tu spoustu nešťastných lidí, kteří byli a jsou všude okolo mě, kteří žijí zacyklení v módu oběti, všechno vidí pesimisticky a motají se v začarovaném kruhu svých neštěstí a bolestí.

Jestli vás zajímají motivační podcasty, tak se podívejte na náš výběr.

Jak vznikl název a co pro vás znamená? Název Otevřeně vznikl proto, že o tématech mluvím já nebo můj host otevřeně, bez obalu, netančíme kolem tématu po špičkách, a nebojíme se do něho říznout hlouběji.

Probíráme dané téma i z té jeho tabuizované stránky, tedy mluvíme o tom, o čem se veřejně nahlas tak často nemluví, ale všichni o tom víme, např. jak se cítí oběť domácího násilí a jak najít odvahu se postavit, co prožívá bezdětná žena stigmatizovaná nálepkami společnosti, co vše prožívá člověk čerstvě po úraze nebo při těžké diagnóze, co prožívá dítě alkoholičky, co prožíváte při klinické smrti, atd.

Ano, občas zazní i jadrná slova, ale vše je řádně vypípáno tak, aby se nikdo nepohoršil, a zároveň aby bylo také všem jasné, které slovo máme na mysli.

Jakou roli hraje podcast ve vašem životě? Momentálně velkou. Začala jsem s ním ještě při práci, kdy jsem učila na střední škole a vyšší odborné škole, ale pak jsem dala výpověď a teď se podcastování už rok věnuju na plný úvazek. Nemám tým, vše kolem podcastu dělám sama, mám jen střihače a za kamerou stojí můj dospělý syn.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila? Velmi. První rok jsem točila jen audio. Nevěděla jsem, jestli o podcast bude zájem, tak jsem investovala peníze jen do kvalitních stolních mikrofonů. Vše jsem se učila sama, informace jsem si hledala na netu, pomohly mi i články právě od České podcasty.

Po roce jsem našla odvahu a přešla na video. Dokoupila jsem techniku a opět zkoušela, co a jak se dělá. Zase jsem se učila vše za pochodu metodou pokus omyl. Stále je ale pro mě kamera výzvou. Přece jen, je to jiná disciplína než stát před třídou u tabule.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody? Za každou epizodou je tak 15-20 hodin mé práce a 3-5 hodin práce střihače. Vše podle toho, jak jde natáčení. Nezdá se to, že?

Tak tedy, co je za jednou epizodou? Komunikace s hostem přes email, dopravení se na schůzku s hostem (pěšky, na kole, autem, vlakem) a diktafon s hostem (až 3 hod), poslech nahrávky a sepsání scénáře (několik hodin – toto je časově nejnáročnější), konzultace scénáře s hostem přes mail, natáčení (až 2 hod), přetažení dat z kamer do PC a odesílání do střižny (několik hodin), poslech nesestříhané nahrávky a pokyny do střižny, kontrola střihu, výběr ukázek z epizody na sociální sítě (1hod), pokyny do střižny, kontrola ukázek, nahrávání epizody na poslechové platformy, příprava cover fotky a textu jak na poslechové platformy, tak na sociální sítě (1hod), uveřejnění na sociální sítě, komunikace se sledujícími.

Kde berete inspiraci na témata a hosty? Má původní představa byla, že budu posluchače seznamovat s tím, co jsem se naučila v kurzech seberozvoje nebo motivačních knížkách, ale dopadlo to tak, že monologů mám jen pár a začala jsem si zvát hosty. Někteří hosté jsou obyčejní lidé kolem nás a vyprávějí svůj příběh a ukazují ostatním, že nepřízeň osudu pro ně nebyl konec, ale teprve začátek. Že si uvědomili to, co je v životě důležité až tehdy, když byli na úplném dně.

A druhá půlka hostů jsou ti, kteří motivují a inspirují z pozice, kdy sami druhým pomáhají. Posluchači tak uslyší životního kouče, koučku bezdětných žen, psycholožku, fitness trenéra, finančního kouče, kněze a nemocničního kaplana, indiánského duchovního, léčitelku, asistenty v canisterapii a hipoterapii a další. V začátcích jsem oslovovala hosty já, teď oslovují hosté mě.

Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete? Typická je znělka v úvodu a na konci. Co se týká tónu, ke každému hostu mám respekt, rozhovor se snažím vést tak, aby se host cítil uvolněně a nebál se otevřít. Přece jen, mluvíme o nelehkých otázkách. Pokud si to host přeje, natáčíme v anonymitě. Není mým stylem hosta zesměšňovat, očerňovat, napadat či bagatelizovat jeho problém nebo názor, ani ho zaskočit nepřipravenou otázkou.

Vždy při rozhovoru myslím na to, že chceme předat plnohodnotný obsah divákovi a tím ho inspirovat. A otázky, které se v rozhovorech opakují? Tak to jsou vždy 2 na konci rozhovoru, kdy se hosta ptám: Co vám vaše situace dala a co vzala? A co byste na závěr vzkázal/a posluchačům?

Kde nahráváte a jakou techniku používáte? Nahrávám ve svých prostorách, v bytě, který je tomu uzpůsoben a používám 2 kamery, tedy foťáky LUMIX a stolní mikrofony Samson Q9U. Nahrávám v programu Audacity. V čem stříhá střihač? Tak to už je jeho knowhow a pro mě španělská vesnice. Za kamerou stojí můj dospělý syn, jak jsem už zmínila. Ten má obecně techniku v krvi. To, že občas host bouchne do mikrofonu, nebo klepne prsty do stolu při nahrávání, to už ne vždy ovlivním. Bohužel, mikrofony jsou velmi citlivé a berou všechno.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit? Můj rituál? Ani nevím, nachystám si před rozhovorem techniku, syn to zkontroluje, sjedeme s hostem případné změny ve scénáři, udělám všem kafe, nachystám vodu a jdeme na to. Jo, před kamerou jsem pořád ještě prvních 5 minut nervózní, takže většinou se přetáčí celé mé úvodní slovo, a to až na konci rozhovoru, kdy jsem uvolněná. Střihač to se mnou nemá jednoduché.

Dostala jsem i rady, že nic stříhat nemám, ať je vše autentické, ale já sama nemám ráda, když je v jiných podcastech taková ta vata a moderátor říká věty typu: Co bych se ještě zeptal. Mám ráda, když to plyne svižně a k věci. Možná takový ten pozůstatek z učitelování, kdy víte, že všechno musíte stihnout za 45 minut a že za vámi musí být vidět výsledek, který má hlavu a patu.

Chcete se více podívat do sebe? Poslechněte si podcasty o duševním zdraví a meditaci.

Co vás na podcastování baví nejvíc? Poznávání nových lidí, ta první schůzka s hostem, kdy nahrávám na diktafon a nechám se překvapit, kam se bude rozhovor ubírat. Dopředu neznám výsledek a vždy se těším na to, co z toho vlastně vypadne na konci. Taky mě v poslední době začaly bavit více sociální sítě. Na začátku jsem tápala, jak to na nich celé uchopit, ale po online kurzu, jak na sociální sítě, už netápu.

Nedávám jen příspěvky typu ukázka z epizody, ale nechávám sledující nahlédnout i do zákulisí. S hosty svých epizod děláme i krátká živá vysílání na IG. Nejen tím se snažím odlišit od jiných podcastových profilů na sociálních sítích.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč?
Těžko říct, každý host je jiný a tedy i každá epizoda má jinou dynamiku. Musím ale přiznat, že každé natáčení s každým hostem obohatilo v osobním rozvoji i mě. Vždy jsem se něco nového dozvěděla a naučila.

Nejbližší vztah mám asi k mým monologům v sérii O úrovních vědomí, která ještě není dokončena. Do každého monologu, jehož inspirací byla kniha, jsem totiž vetkala své dosavadní životní zkušenosti a příklady z praxe.

Zažila jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo? Ano, potkala jsem spoustu úžasných lidí. Nejvíce si ale cením pozvání do Německa od umělkyně, která maluje energetické obrazy a u které jsem natočila hned dvě epizody přímo u ní v ateliéru, kam má málokdo přístup. Také mě velmi obohatilo setkání s indiánským duchovním, psycholožkou a známou českou módní návrhářkou. Z těchto původně cizích lidí se stali mí přátelé. A já jsem neskutečně vděčná za to, že právě tito lidé mě tak moc ovlivnili.

Co byste poradila někomu, kdo chce začít s podcastem? Řekla bych mu jedině toto: na nic nečekej a začni, nečekej na to své až, které stejně nikdy nepřijde, …až budou děti větší, až bude míň práce, až bude víc času, ….

Druhá rada by byla: buď sám sebou a nenech si do toho mluvit. Když jsem před rokem a půl začínala já, slyšela jsem věty typu: Kolik ti je? Na to nemáš. Neumíš to s technikou. Nezvládneš sítě. Nemáš šanci, už je bambilion podcastů. Dělej to jako ten a ten. Vzalo mi to chuť a energii, místo podpory jen kritika nebo nedůvěra. Musím přiznat, že mě na začátku podporovala jen hrstka přátel a měla jsem chuť to xkrát zabalit. Ale pomohla mi konzistence a postupné posouvání podcastu dál.

Takže asi třetí rada by byla: nevzdávej to ve slabých chvilkách, kdy nemáš odezvu u publika a buď nadále konzistentní.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi? Finance – to je teď, co začínám řešit. Když jsem začínala, podcastu jsem se věnovala při práci, příjem tedy byl. Nebyl však úplně čas, věnovat se podcastu na 100%. Ale stejně už mě to ve školství nebavilo, dala jsem výpověď a rok jsem žila ze svých úspor. Tak jsem to i plánovala, dát tomu rok a uvidíme. Jednorázové náklady jsem dala za techniku, platím jen profi střih. Jedna epizoda mě stojí v nákladech v jednotkách tisíců. Další náklady jsou za dopravu za hostem (benzín, případně vlak). Právě teď řeším monetizaci podcastu.

Hosté mých epizod mohou dobrovolně přispět libovolnou částkou na svou epizodu, na sociálních sítích mám uvedený QR kód pro případné libovolné příspěvky sledujících, nově na konci každé video epizody je také QR kód. Zvažuji i jednu z placených platforem, kde budu také dávat více informací ze zákulisí a mám v plánu psát blog – otevřeně a bez obalu o tom, co obnáší natáčení podcastu a také o tom, co na to okolí, když si vůbec dovolíte žít svůj sen a prezentovat se online.

Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?
Organizuju pravidelná podcastová offline setkání, kde se může propojit komunita sledujících a posluchačů s mými hosty. Můžu jmenovat podcastovou kavárnu, besedy, ženské kruhy s psycholožkou, vloni proběhly první podcastové narozeniny v jednom z olomouckých hudebních klubů, kdy večerem doprovázela pražská kapela.

Na této akci společně strávili večer posluchači mého podcastu s asi 15 hosty mých epizod. Bylo skvělé pozorovat, jak se o přestávkách všichni skvěle propojovali a vznikala nová přátelství. A pro velký úspěch se bude tato akce na přelomu ledna a února opakovat.

Co byste si s podcastem přála zažít? Přála bych si, aby si k němu našlo cestu co nejvíce posluchačů a aby co nejvíce lidí obohatil na jejich cestě osobního rozvoje.

Jaké podcasty sama posloucháte? Ze zahraničních tvůrců je to Medical Medium Podcast o zdraví na Apple Podcasts a z českých tvůrců mám ráda Equi coach terka podcast. Moderátorka je velmi příjemná a velmi inspirativní. Občas se zaposlouchám i do jiné konkurence, ale většinou mě odradí příliš dlouhé podcasty nad hodinu a právě ty nesestříhané epizody plné vaty. Působí to na mě nikoli autenticky, ale neprofesionálně. Na druhou stranu respektuji, že každému se líbí něco jiného. Jiné téma, jiná forma. A tak je to v pořádku.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo. Tak knihy, které mě velice ovlivnily na mé cestě osobního rozvoje a díky kterým mám jiný úhel pohledu na věci, jsou tyto dvě: Čeho před smrtí nejvíce litujeme od Bronnie Ware a pak kniha Vzestup po úrovních vědomí od Dr. David R. Hawkinse. Z beletrie pak kniha Než si pro mě přijde od nové české autorky Moniky Holemé, se kterou jsem natočila epizodu č.44.

Koho byste si přála pozvat? Ať už žijícího nebo ne… Upřímně, netoužím po žádné celebritě, politikovi ani jiné známé osobnosti. Těch je všude plno. Mě fascinují naopak příběhy obyčejných lidí kolem nás, kteří nás svými životními zkušenostmi mohou opravdu obohatit. Uvidíme, kdo bude dalším hostem….

Přečtěte si další rozhovory s tvůrci, třeba ten s autorkou Neplechy ukončena, autorkami podcastu Hra školou nebo s Jirkou z Data Talk.