Nový průzkum Acast Podcast Pulse 2026 ukazuje, že spor o to, jestli je podcast zvuk, nebo video, rozhodli sami posluchači. Audio i video dnes konzumuje 88 procent fanoušků a 63 procent z nich začne epizodu v jednom formátu a dokončí ji v druhém. O výběru rozhoduje hlavně denní doba a situace, ve které člověk zrovna je.
Jak dnes lidé konzumují podcast, se těžko shrne jedním slovem. Podle nového průzkumu Acast Podcast Pulse 2026 většina fanoušků zvuk zároveň poslouchá i sleduje a mezi obojim plynule přepíná. O tom, jestli si epizodu pustí jako video, nebo jen do sluchátek, rozhoduje spíš denní doba a situace než pevný zvyk.
Co ukázal průzkum
Audio i video dnes aktivně sleduje i poslouchá 88 procent fanoušků podcastů, o 10 procentních bodů víc než loni. Ve dvou a více formátech, tedy třeba v dlouhém poslechu, na video kanálu a v krátkých klipech na sítích, se pohybuje 78 procent lidí. A 63 procent posluchačů začne jednu epizodu v jednom formátu a dokončí ji v jiném, typicky když během dne přejdou od jedné činnosti k druhé.
Průzkum pro Acast zpracovala nezávislá agentura Differentology na vzorku 4 300 lidí ve věku 16 až 64 let, napříč 13 trhy v srpnu 2026. Jde o širší pohled napříč trhy a delším obdobím, který ukazuje, jak se chování publika proměňuje. Ještě před rokem byl podíl lidí, kteří kombinují zvuk i obraz, o 10 procentních bodů nižší, posun za jediný rok je tedy poměrně výrazný. Zvuk a video se u jednoho publika stále častěji prolínají do jednoho zážitku z pořadu.
Zvuk zůstává, video přibývá
I když video roste, samotný poslech nikam nemizí. Jen 2 procenta fanoušků sledují podcasty výhradně jako video, zatímco 10 procent zůstává věrných čistě zvuku. Zbytek, tedy naprostá většina, se pohybuje někde mezi tím a vybírá si podle okamžiku. Ráno v autě nebo při úklidu vyhraje zvuk, večer na gauči spíš obraz a přes den zaskočí krátký klip na sociální síti. Ten stejný člověk tak během jednoho dne prochází několika podobami téhož pořadu, aniž by nad tím přemýšlel.
Rozdíl mezi zhlédnutím videa a skutečným poslechem přitom hraje roli i při měření úspěchu pořadu. Jedno přehrané video ještě neznamená, že člověk epizodu opravdu doposlouchal, a naopak dlouhý poslech se v žebříčcích videa vůbec neprojeví. Pro tvůrce bývá pak těžší poznat, co vlastně u publika zabralo.
Šéf Acastu Greg Glenday to shrnuje tak, že roky se v oboru vedl spor, jaký formát je ten správný, jenže rozhodlo samo publikum. Pro tvůrce to má praktický dopad. Vyplatí se počítat s tím, že pořad poběží v několika podobách zároveň, jako poslech, video i krátký klip, a dostane se tak k lidem ve víc okamžicích dne.
Podobně se chovají i čeští posluchači, kteří běžně kombinují poslech se sledováním na YouTube i jinde. Podrobněji jsme se zvuku v reklamě věnovali už dřív, takže rozhodně nejde o formát na ústupu. Pro posluchače je to hlavně pohodlí, oblíbený pořad je dostupný tam, kde se zrovna hodí. Pro tvůrce je to spíš úkol být na všech těch místech zároveň. O formátu dnes rozhoduje hlavně to, kde a kdy publikum zrovna je.