Škrty kombinují data, satiru a filozofii

Škrty nejsou další ekonomický podcast, který vám bude půl hodiny suše vysvětlovat grafy a tabulky. Jsou to daty podložené argumenty servírované s ironií, filozofickými odbočkami a zvukovou precizností, která vzniká v improvizovaném studiu v kotelně uprostřed Orlických hor.

Bratři Petr a Honza Bittnerovi už čtyři roky rozebírají nejaktuálnější ekonomická témata, odhalují ideologii schovanou v „zaručených“ poučkách českých politiků a učí posluchače rozpoznat, kdy někdo zaměňuje zájmy investorů za přírodní zákony.

Jak vznikl podcast, který kombinuje satiru, publicistiku a ekonomickou osvětu? Proč natáčejí v kotelně a proč se považují za „oscarový podcast“? A jak velkou roli v tom všem hrálo ego? V rozhovoru mluví otevřeně o začátcích, komunitě i o tom, proč jsou Škrty víc než jen vedlejší projekt.

Jak byste popsali svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Škrty jsou společný projekt bratrů Bittnerových, kteří jsou pověstní svým nevyzpytatelným mixem daty podepřené osvěty a poměrně nespoutané satiry. Petr je udržitelně populární influencer, publicista, politický spindoctor a mediální poradce, Honza je elitní ekonom, analytik přednášející na VŠE a někdejší nejmladší poradce premiéra. Společně už čtyři roky pomáháme posluchačstvu zorientovat se v nejzásadnějších a nejaktuálnějších ekonomických tématech. Odhalujeme ideologii v zaručených ekonomických poučkách českých politiků a ekonomů a vnášíme do českého kotlinového myšlení tolik potřebný kontext globálního ekonomického myšlení. Jsme tu proto, abychom rozesmívali inteligentní lidi a dodali jim orientaci a ekonomický argumentační výcvik pro srážku s blbcem, nebo ještě hůř, zaslepeným ideologem.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

Fungovali jsme tak už za studií, kdy jsme si oba na pivo brali zápisníky a “brífovali” se navzájem ve svých oblastech. Postupem času nám z toho začal vznikat docela funkční formát, jak uchopit aktuální témata, která tak nějak proplouvala veřejným prostorem bez potřebné korekce. A když jsme hledali nejvhodnější novou platformu, podcastový boom nám ji nabídl.

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

Název odkazuje na jednu z nejtradičnějších českých ekonomických pouček, kterou sem vnesl už Václav Klaus: škrty jako zaručený recept na řešení všech ekonomických problémů. Ten název jsme takto “apropriovali” a začali jsme zkoušet ukazovat, jak je tohle dinosauří ekonomické myšlení (v Česku pořád vydávané jako moderní) založené na dost radikální ideologii, která se české společnosti drží jak hovno košile, zatímco světová ekonomika (a zejména ekonomika zemí s největší životní úrovní) běží úplně jinudy.

Do našeho brandu pak tuhle identitu vtiskl mystický brand-creator Adam Hrubý, autor historicky přelomových marketingových projektů, jako bylo politické hnutí Žít Brno: přes naše logo přelétají holubi bříšky vzhůru (abychom Klause s jeho “modrým ptákem” i jeho dědictví symbolicky převrátili).

Líbí se vám podobné rozhovory? Každý týden posíláme výběr novinek, doporučení a zákulisních tipů ze světa českých podcastů. Přihláste se k odběru tady.

Jakou roli hraje podcast ve vašem životě?

Popravdě rok od roku větší a větší. Každou epizodu natáčíme v upravené kotelně v Honzově domě v malebném údolí Orlických hor, takže pro Petra je každé natáčení výlet z Brna a pro oba pak vlastně rodinná sešlost. Poslední dva roky (a zejména ten loňský) navíc podcast po umístění v anketě Podcast roku (bronzová medaile v kategorii Byznys a finance) a průniku mezi top 100 českých podcastů začalo přicházet hodně pozvánek do médií, na akce, collaby se známými podcasty, festivaly atd. Loni nám z toho vzniklo v podstatě podzimní miniturné Praha, Brno, Jihlava, Jičín, Bokovice. Letos nás hned zkraje čeká Příbram nebo Ostrava.

K regionům máme obecně blízko, oba jsme z Pardubic, Honza žije v 200hlavé obci, ani Petr nežije v Praze, leč v Brně. A taky celou jednu sezónu jsme vycházeli jako (s trochou nadsázky) “regionální ekonomický podcast”, kdy jsme se snažili obrátit tu otravné poučování regionů z Pragy, a tak jsme z “regionů” celý rok poučovali Prahu. Třeba o tom, že se jí to radí, když má ve srovnání se zbytkem republiky skoro daňové prázdniny. A v praxi pak setkání s lidmi i v menších městech, kteří na nás chodí a pravidelně poslouchají, nás myslím oba přesvědčilo, že to je trochu něco víc než jen zábavný doplněk našich profesí. A tak nás to motivuje dávat do toho projektu ještě víc. Začali jsme třeba taky věnovat víc času Instagramu, aby nám neujel vlak v budování dosahu a kontaktu s komunitou apod. Vlastně tomu věnujeme spoustu času, aniž by nás to (zatím) živilo, protože tam vidíme příslib růstu. Škrty jsou vlastně rodinný startup.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Po obsahové stránce nijak zvlášť - od začátku za stálého míchání přidáváme satiru do ekonomie a politiky. Když pomineme ty naše side questy v podobě live vystoupení a obsahu na sociálních sítích, tak i formát držíme stejný - zhruba půl hodina pečlivě připraveného, co nejkvalitnějšího a v jádru novinářského obsahu (Petr byl roky novinářem, editorem a zůstává publicistou). Od začátku to chceme dělat poctivě, dobře, abychom neztráceli čas našich nejnáročnějších posluchačů a posluchaček, kteří třeba dávají právě pro tuhle vlastnost Škrtům přednost od dlouhých a rozvleklejších povídání.

Od začátku jsme věděli, že nechceme být další dva muži, co hodinu klábosí a u toho se natáčí. Tuhle naši vizi jsme nezměnili. Postupně jsme se ale určitě zlepšili v podcastovém řemeslu. Když si pustíme naše první díly zpětně, tak to působí dost dřevnatě, má to horší kvalitu zvuku, pomalou flow. Ve všem se postupně vyvíjíme, učíme se, inspirujeme se našich kolegů a kolegyň, kteří to umí líp. Máme obrovské štěstí na našeho sound designera Martina Ožvolda, který přichází s novými a novými světovými trendy, pokud jde o zvuk.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Vybereme téma společně, Honza založí sdílený dokument, kam při rešerších několik dní hází nápady, data, statistiky, ekonomické teze. Pak vstupuje do hry Petr, který má za úkol vymyslet z toho story, rozepsat do nějakého scénáře s nějakou dynamikou, glosou atd., aby to povídání byla publicistika. Než s tím zalezeme do kotelny, dostane to do ruky Ivo Bystřičan, který nás na několika stránkách zjebe a řekne nám, že to musíme udělat úplně jinak. S blížícím se datem natáčení to zoufale předěláme, těsně na konci už se na to vykašleme, zapneme techniku a nechť se děje vůle boží.

Podívejte se na top české podcasty roku 2025.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

V kampani jsme např. prodávali možnost vybrat téma epizody jako jednu z odměn. :) Zpravidla ale pracujeme tak, že se chytneme aktuálního ekonomicky nabitého tématu, které hýbe českou politiku a veřejnou debatou. Do něho přineseme vhled, nějak ho upřímně (a často snad i vtipně) oglosujeme, mediálně ho zanalyzujeme - a pak na něm vysvětlíme nějaký širší ekonomický princip. Právě za hodnotnou osvětu záživnou formou nás naše publikum často cení nejvíc. Takže jsme si ten cíl vzali tak nějak za svůj.

Naším cílem je, aby se Češi a Češky naučili rozeznat, kdy jim nějaký “zaručeně nezávislý ekonom” v televizi předkládá zájmy nějaké investiční společnosti a vydává to za přírodní zákon. To samé politici, když jim jedním dechem vysvětlují, že si musí utáhnout opasky, zatímco druhým dechem osvobozují své spřátelené oligarchy od daní. Až česká společnost přestane být na tyhle manipulace zvědavá, stoupne i kvalita těch politiků. A třeba se tady taky začne něco posouvat k lepšímu.

Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete?

Třeba filozofické okénko, o které se stará magistr filozofie Petr. Je to vždycky krátká pasáž, která - s přiměřenou dávkou satiry, ale i s reálnou filozofickou ambicí - aplikuje na téma dané epizody nějakou zásadní filozofickou koncepci. Sdílíme taky často detaily z osobního života. Ale rozhodně se snažíme nebýt tlachací podcast, máme scénáře, dramaturga Ivo Bystřičana a neuvěřitelnýho hračičku, oceňovaného sound designéra Martina Ožvolda.

Ten první nasadí naši epizodu na koleje, než se do ní pustíme - ten druhý s tím, co mu pak dáme, vykouzlí takovou audio-jednohubku. Rozsah zvuků, ploch, střihů, filtrů a elegance, s jakou je mixuje, nás pokaždé fascinuje. Vlastně to po sobě vždycky posloucháme jako jedni z posluchačů, protože jeho práce se zvukem vytváří glosy, messages a pointy sama o sobě. Martin je mmch autorem hudby k dokumentu Ještě nejsem tím, kým chci být, který je nominovaný na Oscary. Celé turné jsme se tak chvástali, že jsme v podstatě oscarový podcast. :)

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

V improvizovaném studiu vyrobeném v kotelně Honzova rodinného domku v malé obci v údolí Orlických hor. Je to velmi multifunkční místnost o cca dvou metrech čtverečních. Bývalý kotel na uhlí vystřídala přítomnost elektrokotle a baterií od fotovoltaické elektrárny, ve všední dny je to homeworkingová pracovna a o víkendu se mění v nahrávací studio.

Začínali jsme s “akustickými” polštáři, ale postupně studio vylepšujeme, takže už to v nahrávací den vypadá důstojně. Nevýhodou v zimě je, že se v té místnosti moc netopí, takže naše vánoční a silvestrovské speciály většinou natáčíme v bundách. Ale hlavní je pro nás kvalita zvuku, která těmihle okolnostmi není nijak zvlášť ohrožená. Nedílnou součástí naší “techniky” je i Zyrtec, protože Petr je alergický na kočičí chlupy, a naši dva kocouři Maurice a Oskar jsou častými obyvateli kotelny.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit?

To je sezónní otázka: v zimě to jsou kožichy, protože v té kotelně se netopí. Rituál z nahrávání určitě dělá ta cesta, stavění studia, rodinné setkání, společný oběd, procházka v lese, pitoreskní snaha dvou mileniálů vytvořit content na sociální sítě apod.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Petr je víc zvyklý na pódium a trpí přirozenými tendencemi ke standupu - pro něj by to byly LIVE shows, které jsou víc komedie než přednáška. Introvertní Honza by radši víc “poctivých” epizod ve studiu. Rok 2026 to bude takový mix.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč? Honza nevybral žádnou, protože patrně bezmezně miluje všechny. Petr proto vybere dvě: ze starších třeba “Cokoli míň než kanibalismus je mlácení prázdné slámy”, což je feministická LIVE show na konferenci časopisu Heroine. A z novějších “Sociální začleňování miliardářů”.

Zažili jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo?

Octli jsme se v pořadech jako Sama doma nebo Dobré ráno. Jo a tančili jsme před 200 lidmi na high-level konferenci Svět podle Heroine na německé disco 70. let.

Co byste poradili někomu, kdo chce začít s podcastem?

Ať se připraví na to, že je to o hodně větší práce, než to vypadá zvenku. Pokud to chcete dělat kvalitně, novinářsky, je to hodně práce už před natáčením - ale i pokud chcete dělat jen volnou tlachačku, práce na vás čeká po natáčení, se střihem, se sockami atd.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi?

Náš podcast zatím neschovává nic za paywall. Nejsme ani na HeroHero ani na Forendors ani nikde jinde. Veškerý náš obsah necháváme dostupný všem. Souzní to s hlavním, osvětovým posláním, které ctíme. To má samozřejmě za následek, že po skončení několikaletého grantu od jedné německé nadace závisí výroba Škrtů na podpoře komunity.

Loni se nám podařilo od našeho posluchačstva vybrat 200 tisíc na výrobu další sezóny - do odměn nám přispěli zpříznení “podnikatelé s lidskou tváří”, jejichž kruhy tak nějak souzní s pojetím světa, který si ve Škrtech zkoušíme představovat. Potom něco málo vyděláme za LIVE shows. Tyhle všechny prostředky nám zaplatí symbolické odměny všem zúčastněným za výrobu každé epizody. Takže v tuhle chvíli by se dalo říct, že Škrty jsou investovaným časem zásadní životní projekt, ale příjmově je to spíš přivýdělek.

Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?

Vystoupení v televizi. A byli jsme dokonce na několika filmových, hudebních nebo kulturních festivalech. No a taky občas dáváme rozhovory. :)

Co byste si s podcastem přáli zažít?

Naším cílem je ten podcast udržet. A vybudovat si kolem něj podmínky, které by nám umožnily ho vyrábět udržitelně.

Jaké podcasty sami posloucháte?

Honza je na podcastech hodně závislý. Z českých poslouchá spoustu pořadů Českého rozhlasu, mezi srdcovky řadí Buchty čtou nebo Chybu systému. Z těch zahraničních třeba série Call Jonathan Pie, z těch ekonomických třeba Ones and Tooze nebo Economics Explained.

Petr pracuje v komunikaci a trpí ADHD, a tak mu na podcastový formát nezbývá moc prostoru. Podcastovou scénu tak sleduje spíš formou úryvků a sociálních sítích. Letos bude průvodcem podcastové série Screenshot o myšlení 7 vybraných globálních osobností současnosti.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo.

Honza doporučuje číst. A třeba výběr z překladů jeho ženy vydávaný v nakladatelství Idea.

Petr teď čte literárně reportážní knížku Neříkejte tomu ezo od kamarádů Pavla Šplíchala a Magdy Duškové, která je napsaná elegantní kombinací vtipu, otevřenosti i citlivosti a nabízí vtahující vhled do české alternativní spirituality, koučingu mužství i ženství a dalších pod povrchem české společnosti bublajícího uvažování o světě, které má zásadní vliv i na různé politické proudy, které se vždy zčistajasna vynoří.

Jinak Petr doporučuje např. pro orientaci formou příčetného a vtipného komentování toho, co se děje v americké společnosti, The Daily Show a Johna Stewarta. Pro ostřejší ale přesně mířené reakce na obludy z hlubin krajně pravicových influencerů doporučuju instagramový profil [goodtrouble.tt] bývalého cyklisty Sama Rosenholtze. A oblíbený standup komik obou je teď díky civilnímu humoru, John Bargatze, který si dělá srandu v podstatě výhradně sám ze sebe.

Koho byste si přáli pozvat? Ať už žijícího nebo ne…

Honza by chtěl Aristotela - ač filosof, tak bývá prvním autorem v rámci dějin ekonomického myšlení. Hrozně rádi bychom si s ním podebatovali třeba o umělé inteligenci nebo o dani z přidané hodnoty. Byl by fakt hrozně zmatenej. Kdyby se teda vešel do kotelny.

Petr by klidně přivítal Jana Špačka.

Položená otázka od podcastu Inbox: Jak velkou roli hrálo v založení podcastu vaše vlastní ego?

Vzhledem k tomu, že se u toho nenatáčíme na kameru a hlavní egonástroj Instagram jsme si založili až po třech letech, odvážíme se říct, že ego nebylo a snad ani stále není ústředním motivem. Nás pohání spíš nedoceněnost, jakmile dostaneme nějaký acknowledgement, tak máme spíš tendenci se shazovat. :)

Více rozhovorů s podcastery najdete tady.