To už tu bylo je malý podcast s velkou energií

Podcast To už tu bylo vznikl spontánně, z večerního popíjení vína, přátelského povídání a nápadu „zkusit to po svém.“ Domi a Širín v něm s lehkostí, nadhledem i humorem otevírají témata, která nás všechny obklopují: od historie, přes záhady až po vztahy či generační rozdíly.

Postupně se z nápadu stala srdcová záležitost, do které obě dávají kus sebe, ať už jde o přípravu epizod, stříhání, nebo natáčení reels. V rozhovoru vypráví, jak podcast proměnil jejich přátelství, co se naučily díky práci za mikrofonem a proč je někdy potřeba překonat stud… třeba i kvůli záběru silonek v obchodě.

Jak byste popsaly svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?

Obě: Všechno už tu někdy bylo. Záleží ale na tom, z jakého úhlu se díváte. V podcastu To už tu bylo otevíráme témata, která nás baví a lákají k diskusi - od historie, přes tajemno a záhady, až po společenské trendy. Díváme se na ně s nadhledem, lehkým humorem a zároveň s respektem. Posluchačům chceme nabídnout útulný prostor, takovou zašívárnu, kde se můžou pobavit, dozvědět něco nového a na chvíli si odpočinout od každodenního shonu.

Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?

Obě: Podcasty milujeme. Ale i když jich existují mraky, něco jako by nám tam chybělo. Tak jsme si řekly, že to zkusíme po svém - bez velkých ambicí, pro radost a pro možnost se vypovídat. A když to bude bavit i někoho dalšího, tím líp.

Podívejte se na náš výběr podcastů o seberozvoji.

Jak vznikl název a co pro vás znamená?

Domi: Tohle je docela vtipný příběh. Celý nápad s podcastem se udál na jednom společném víkendovém výletě, kde jsme byly i s našimi partnery. Večer jsme se Širín seděly na hotelovém pokoji, popíjely víno a přemýšlely, jak náš podcast pojmenovat. Padl návrh „Kecy v kleci“. Myslely jsme, že naši partneři už dávno spí, když se z postele zvedla moje napůl spící partnerka a prohlásila: „To už tu bylo!“ - měla sice na mysli Kecy a politiku, ale nám zůstalo právě To už tu bylo. V ten moment to tam prostě klaplo. Jednoduchý název, který ale vystihuje, jak chceme podcast uchopit - dívat se na známá témata naším vlastním pohledem.

Jakou roli hraje podcast ve vašem životě?

Domi: Je to koníček, který mi dává smysl a stal se přirozenou součástí mého života. Prostor, kde můžu tvořit, přemýšlet nahlas a pořád se učit něco nového. Pro mě, jako pro Blížence, značka ideál 😀.

Širín: Souhlasím s Domí - navíc se dozvídáme spoustu věcí i o sobě navzájem. Občas mě překvapí, co všechno se po tolika letech kamarádství dá ještě zjistit - třeba to, že Domí nesnáší koriandr, jsem fakt netušila! Baví mě i to, že se díky podcastu pravidelně slyšíme a máme čas si v klidu popovídat. Celkově je to pro mě příjemně a smysluplně strávený čas - s pocitem, že tím, co děláme, možná někomu něco předáme nebo ho inspirujeme k podobným rozhovorům.

Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?

Obě: Pořád jsme mladý podcast a částečně se ještě formujeme. Ladíme detaily. S každým dalším dílem opadá tréma. A když je jí tam příliš, tak pomůže decka vína a pak to jde jako po másle 😀.

Co všechno obnáší příprava jedné epizody?

Širín: Záleží na zvoleném tématu, ale příprava většinou začíná tím, že si téma rozvrhneme - rozdělíme si okruhy, o kterých se chceme bavit, a domluvíme se, jak téma uchopit tak, aby dávalo smysl, a zároveň si zachovalo naši typickou lehkost. Potom přichází na řadu hledání, ověřování a třídění informací. Jsou ale i epizody, které jsou víc povídací - třeba ten o cestování, kde bylo třeba hlavně zapátrat v paměti a vzpomenout si na všechny zajímavé historky.

Domi: Příprava podkladů určitě zabere hodně času, pak tu ale máme ještě postprodukci. Musím si všechno projít, stříhám a ladím zvuk, aby byl pro posluchače poslech co nejpříjemnější. Finální úprava je sice nejnudnější část, ale bez ní by to zkrátka nešlo.

Kde berete inspiraci na témata a hosty?

Obě: Témata vybíráme podle toho, co nás samotné zaujme, ale taky přijímáme návrhy od posluchačů. Naše i doporučené návrhy si zapisujeme do tabulky, abychom v tom udržely trochu přehled. Máme velký záběr, ale snažíme se zaměření střídat. Některé naše epizody jsou víc edukativní, jindy mají pobavit nebo přimět k zamyšlení. Hosty zatím nemáme, ale tomuhle konceptu se do budoucna určitě nebráníme.

Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete?

Obě: Pro náš podcast je typické spojení faktů, humoru a našeho vlastního pohledu na věc. Snažíme se, aby každá epizoda měla i edukativní rozměr, ale zároveň zůstala lehká, přirozená a zábavná - prostě taková, jaké jsou i naše rozhovory mimo mikrofon. Často přidáváme i tipy na zajímavé knížky, výlety nebo třeba jiné tvůrce, kteří nás zaujali.

Kde nahráváte a jakou techniku používáte?

Domi: Nahráváme na dálku, abychom to časově nějak daly. Nahrávací dýchánky máme ob týden a snažíme se alespoň jednou za měsíc držet naše srazy, kde probíráme vše kolem podcastu a brainstormujeme s koktejlem v ruce. O podcastu i o životě. Ad technika - na začátku jsem si myslela, že bude potřeba investovat hodně do mikrofonu, sluchátek a softwaru. Není to potřeba. Obě používáme no name mikrofon za pár stovek, který nahrává obstojně. Na postprodukci i nahrávání používám sluchátka Audio-Technica ATH-M40x.

Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit?

Širín: Mým malým rituálem je ta klasická nervozita těsně před nahráváním 😀 hlavně než řekneme prvních pár vět... K tomu většinou patří něco dobrého k pití a často i malé občerstvení těsně před startem. Celkově se ale snažíme, aby atmosféra byla uvolněná a připomínala spíš běžné povídání než formální nahrávání.

Domi: Na žádné technologii nebo appce nelpím. Nahrávání si ale nedokážu představit bez Širín, její bezprostřednosti a klidného hlasu. A k těm rituálům - pokud mi to čas dovolí, tak před natáčením na chvíli zavřu oči a snažím se pár minut na nic nemyslet. Úplně si vyčistit hlavu. Pak si udělám ambiente atmosféru, naliju sklenku Primitiva a s úsměvem na rtech nandavám sluchátka 🙂.

Co vás na podcastování baví nejvíc?

Širín: Nejvíc mě baví pokec s Domí a celá ta energie, která při nahrávání vzniká. A také obohacení sebe sama - objevování nových věcí a takové ty malé “aha!” momenty. A samozřejmě odezva od lidí z okolí - když někdo řekne, že ho něco z epizody zaujalo nebo inspirovalo, je to úplně nejvíc.

Domi: Líp bych to neřekla.

Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč?

Širín: Vybrat jen jednu epizodu je skoro nemožné. Moc ráda mám #3 Retro díl, plný vzpomínek a nostalgie. Velmi blízká mi je také epizoda #6 Mezi námi generacemi, která nabízí zajímavý pohled na to, co jednotlivé generace rozděluje nebo naopak spojuje. Je to téma, které mě osobně velice zajímá a určitě doporučuji si ho poslechnout.

Domi: Za mě je to díl #10 Babské rady a zažité představy. U zkoumání toho, co je pravda a co mýtus, jsme se fakt hodně nasmály. A pak mě baví #7 EZO koutek - od horoskopu po bizarní pověry, což je náhodou i top díl dle poslechovosti. Jednak mě láká téma samotné a pak se i krásně rozvinulo to naše povídání a skoro byl problém ho zastavit. Takže se posluchači určitě můžou těšit na EZO koutek II.

Zažily jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo?

Domi: Rozhodně. Třeba to, že místo sledování Netflixu večer stříhám epizodu 😀. Ale ne, vážně - díky podcastu jsem se naučila větší trpělivosti a taky mě to jako tvůrce tak trochu nutí vystoupit z komfortní zóny - mluvit veřejně, jít víc do hloubky a taky získat potřebný nadhled.

Širín: Už jen nahrávání a poslech vlastního hlasu pro mě nebyly nikdy běžné zážitky. Jsme teprve na začátku, takže věřím, že nás čeká ještě spousta dalších zážitků a zkušeností.

Co byste poradily někomu, kdo chce začít s podcastem?

Širín: Poradila bych hlavně začít a nebát se experimentovat - najít si svůj styl a formát podcastu, který vám sedí. Fajn na tom je, že dnes je tolik různých podcastů, že si každý může najít, co ho baví. Nesnažte se zavděčit všem - důležitější je dělat to po svém a užívat si proces.

Domi: Přesně tak - všem se nezavděčíte, a to je úplně v pořádku. Nenechte se tím odradit. Dělejte to poctivě, dělejte to srdcem a s trochou štěstí si vybudujete skvělou komunitu posluchačů.

Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a a prostředky – nebo něco mezi?

Obě: Na podcastu finančně nevyděláváme, ale obohacuje nás na duši - a to je k nezaplacení! Investujeme do něj trochu peněz, ale hlavně spoustu času. Je to ale krásná investice, kterou děláme s radostí. 💛

Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?

Širín: Tak třeba správa Instagramu - tvorba příspěvků, Reels a všech těch drobností, které jsme před podcastem neřešily. Je to pro nás stále výzva a učíme se to za pochodu, ale baví nás objevovat nové způsoby, jak náš podcast propagovat a sdílet.

Domi: Zase navážu na Širín - nedávno jsem dělala teaser k dílu Zlaté české ručičky o českých vynálezech. Natáčela jsem v obchodě všechno, co jsme my Češi objevili. Od kostkového cukru po silonky. Já se normálně stydím i udělat selfíčko, ale kvůli podcastu se hecnu a jdu za svoje běžné hranice a nakonec mě to i baví.

Co byste si s podcastem přály zažít?

Širín: Asi bych si přála podcast dál posouvat. Zkoušet nová témata, poznávat zajímavé lidi a časem možná přizvat i hosta. Obohacovat a bavit posluchače. A jsem sama zvědavá, kam nás podcast zavede.

Domi: A já bych chtěla, abychom měly aspoň jednou technicky dokonalou epizodu bez přeřeknutí. To by byl sen! 😀

Jaké podcasty samy posloucháte?

Domi: Na chatě ladím Český Rozhlas Dvojku - předně si užívám staré dobré Toulky Českou Minulostí, Blízká setkání s úžasnou Terezou Kostkovou a Adélou Gondíkovou, Příběhy z kalendáře nebo třeba Historii Českého zločinu… v autě nebo před spaním si pouštím Příběh, který se opravdu stal od Markéty Lukáškové a ve fitku poslouchám Opravdové zločiny.

Širín: Mám ráda různé druhy podcastů - odlehčená témata, informativní pořady, ale i zpravodajské podcasty. Mezi moje oblíbené patří například Vinohradská 12, různé podcasty o výchově dítěte nebo emočním zdraví, a ráda poslouchám i Děvčata z Divoké jazdy. Zkrátka mám ráda mix toho, co mě baví a zároveň mi něco přinese.

Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo.

Obě: Tady si dovolíme malý oslí můstek. V našem podcastu přinášíme různá doporučení skoro v každém díle - od knih přes nové filmy, seriály nebo zajímavé akce až po… třeba tu nejlepší „dubajskou“ čokoládu. (P. S. Je to čokoládovna Janek. P. P. S. případně kvalitní dubajka u pana Araba ve večerce někde na okraji Slaného 😄). Zkrátka - pusťte si To už tu bylo a dostanete doporučení hezky za čerstva.

Koho byste si přály pozvat? Ať už žijícího nebo ne…

Domi: Až se dostaneme do fáze rozhovorů s hosty, chtěla bych zvát obyčejné smrtelníky s neobyčejnými životy - a že jich kolem nás je! Něco podobného už dělají třeba podcasty Svět je Cool nebo Smysluplné rozhovory, ale věřím, že tenhle koncept má pořád velký potenciál. Příběhy lidí „odvedle“ by podle mě posluchače určitě zaujaly. A mě by to bavilo dělat.

Širín: I v tomhle se naše představy s Domí shodují. I když mě napadá spousta známých osobností, které mají co předat, mě osobně lákají spíš příběhy běžných lidí. Zajímaví jsou pro mě také lidé, kteří vykonávají na první pohled zvláštní profese. Baví mě jít v rozhovoru do hloubky a otevírat různá témata. Zjišťovat pohledy na určité věci a vžít se na chvíli do role někoho jiného.

Podívejte se na všechny rozhovory s tvůrci, třeba mezi nimi najdete i ten s vaším oblíbencem.

Bonusová otázka od Brocastu: Máte nějakou duchařskou historku?

Domi: No jejej. Širín se duchům a tajemnu snaží spíš vyhnout, ale mě to určitým způsobem přitahuje. V posledních dvou epizodách se právě duchařským příběhům, nadpřirozenu a strašidelným místům věnujeme a určitě stojí za poslech, pokud vás tohle téma zajímá. Přihodím ještě dva příběhy, které v podcastu neuslyšíte: Mohlo mi být 11-12 let a jednou v noci jsem nemohla spát. Strašně jsem se bála. Spala jsem na palandě a pode mnou malý brácha. Jako by v té místnosti bylo ale něco s námi. Něco, co tam nemá být. Nic víc, žádné jiné projevy, přesto mi bušilo srdce jako o závod. Tak jsem sebrala veškerou odvahu, seskočila dolu a rychle odcupitala do ložnice za mámou. Potichu jsem otevřela dveře. Když jsem se přiblížila k mámině posteli, ta úplně nadskočila a vyjíkla, že se mě hrozně lekla, že si myslela, že jsem duch. No ale pozor, ona to myslela vážně. Naznačila mi, že sem tam nějaké duchy vídá, ale dnes už míň, než dřív. Tenkrát to ale máma uzavřela s tím, že na to jsem ještě moc malá a ať jdu radši spát. Asi si dokážete představit, jak moc mě to uklidnilo. Do rána jsem oko nezamhouřila a byla jsem ještě vystrašenější než předtím. Později jsem se dozvěděla, že to všechno mělo souviset s vyvoláváním duchů, kterého se máma kdysi účastnila. Bylo u toho i médium a údajně se jim podařilo vyvolat ducha zemřelého vězně - ale celé to prý bylo náročné a měli problém ho “odvolat”. Od té doby prý máma potkávala neklidné duše, a trvalo nějakou dobu, než se situace uklidnila.

Ve 13.letech jsem přišla o dědu. Často jsem odpoledne, když jsem došla ze školy domů, na sedačce vedle sebe slyšela hluboké dýchání. Byl to sice panelák, kde bylo všechno extrémně slyšet, ale tohle bylo jiné.. opravdu těsně vedle mě. Kupodivu jsem se nebála. Řekla jsem si, že to je prostě děda a toho se přece bát nemusím 🙂. Tak doufám, že to nebyl duch popraveného vězně, hahaha 😀.