Vědecký projekt, který začal textovými posty v roce 2016, dnes kombinuje YouTube streamy, podcast i web vedator.org a dělá ho „něco mezi dvěma a dvaceti lidma". V rozhovoru se Ladislav rozpovídá o tom, jak mu podcast pomohl naučit se artikulovat, proč se před živáky musel opíjet a co by vzkázal každému, kdo chce začít s podcastem.
Podcast Vědátor si můžete poslechnout zde.
Jak byste popsal svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?
Především jde o podcast o novinkách z vědy – nových objevech, zajímavých zjištěních, debunkingu dezinformací a podobných dalších kravinách pro duši i mysl. Ale zároveň podcast jako takový je mutací našich videostreamů na YouTube a Twitchi, které zase vycházejí z našich psaných článků pro web vedator.org a socky, takže je mi ekl mluvit o nás jako o podcasterech, byť audio obsah je část toho, co taky děláme. Projekt dělá „něco mezi dvěma a dvaceti lidma", v praxi dva hlavní (Ladislav a JaRon), ale s řadou dalších spolupracovníků – nikdo to nedělá na fulltime, všichni to smolíme po boku běžné roboty.
Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?
No, to se zase pojí s tím video obsahem, kdy my jsme původně začali v roce 2016 dělat hlavně textové posty na sociálních sítích – ale jelikož se internet posouval stále víc k videím, tak jsme postupně začali vytvářet i videa. Ale jelikož jsme lopaty a moc jsme s tím neuměli, trvalo nám roky, než jsme se naučili jak dělat se správnou technikou, tak i jak mluvit do kamery tak, aby nám aspoň občas někdo někdy trochu rozuměl. Jelikož nás je víc, tak naši členku Ninu Kadašovou napadlo, že bychom zkusili i podcast – takže nějaký čas vytvářela čistě podcastové rozhovory, ale zároveň taky začala dělat podcastové mutace z těch našich video streamů. A byť to Nina již nějaký rok nedělá, tak jsme v tom pokračovali dál.
Jak vznikl název a co pro vás znamená?
V roce 2016 jsme byli součástí (dnes stále existujícího!) studentského spolku UP Crowd fungujícího při Univerzitě Palackého v Olomouci – a ten měl i svou mutaci pro socky, kde jsme psali třeba i o novinkách z vědy. Ale moc lidí nečetlo. A mě došlo, že je trochu problém v tom, že skoro nikdo nevěděl, co to je „UP Crowd" – a tak jsem se rozhodl založit novou stránku, která by měla víc všeříkající název.
Takže jsem udělal takový malý workshop/brainstorming v hospodě u piva, kde lidi psali různé možné názvy a nápady související s vědou, poznáním a tak dále. Náš tehdejší člen Vojta Havle tehdy na papírek napsal i „Vědátor" – a jakmile jsem to tam viděl napsané, předcvaklo mi, že je to přesně to, co hledáme. Tedy něco, co trochu konotuje punkové pojetí popularizace poznání. Jelikož jsme do té doby vážně zvažovali i název „Věda, vole", jsem docela rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Jakou roli hraje podcast ve vašem životě?
Audio mutace jako taková trochu podružnou – nesmím na to po pondělním streamu na moc dlouho zapomenout – ale Vědátor jako celek naprosto zásadní, protože prakticky nemám moc čas na jiné věci. Hledání novinek a zpráv, jejich zpracování do textu, pak výběr zpracovaných obsahů pro pondělní stream, jeho průběh a pak naporcování i do podcastu, je takový neustálý koloběh každého týdne. Pomáhá, že v práci dělám něco podobného, a taky že nemám prakticky život, protože mě workoholismus (zatím) docela baví. Navzdory občasnému vyhoření.
Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?
Já doufám, že hodně, protože jsme se naučili mluvit trochu s r o z u m i t e l n ě j i, do lepších mikrofonů a snad i akurátněji… To se zase pojí s tím, že jsme jako první dělali ty videa, takže musím opět mluvit o nich – při prvním koketování s video obsahem jsem se před každým živákem musel opít aspoň půl lahví vína, jelikož mě děsně stresovalo pomyšlení, že řeknu nějakou kravinu a lidi to uvidí. To, nepřekvapivě, není úplně optimální dlouhodobá strategie, jak stres řešit, takže jsem se po prvním vyhoření v roce 2019 musel stát abstinentem. Od roku 2021 se to (videa/podcasty i můj stres) už nějak stabilizovalo, takže od momentu, kdy jsme začali dělat audio verze, se to prakticky moc nezměnilo (ale to by byl méně zábavný příběh).
Co všechno obnáší příprava jedné epizody?
Už jsem to trochu naznačil – každý týden sepisujeme kratší či delší formou sérii novinek z vědy a poznání, část z nich pak rozebíráme skoro každé pondělí ve video streamu, a ten pak naporcuju i na jednotlivé novinky a na podcast. Občas jsme v tom podcastu jenom v rámci našeho týmu, občas tam jde i nějaký host, takže se musí třeba řešit i jeho či její účast. Takže technicky vzato trvá příprava týden, protože týden se připravují témata vybraná do Týdnu ve vědě – ale po praktické stránce se JaRon (ten druhý hlavní z Vědátora) obvykle připravuje hodinu, možná dvě před spuštěním, a já (Ladislav) si osvěžím, co jsem vlastně sepisoval, až v tramvaji při cestě domů…
To teda platí pro Týden ve vědě, pak máme ještě (nepravidelné) páteční rozhovory Vědátoři na pivu s různýma lidma z vědy a akademické sféry a tak vůbec. To je naopak takový „reverzní Hyde Park Civilizace" – na ten se Dan Stach připravuje s týmem vždycky prý několik týdnů, my dva unavení v pátek, už z týdne na Vědátorovi i z běžné práce do které chodíme, máme před rozhovorem čas možná pět minut a mentální baterii tak na 1 %. Takže musíme jet na čistý improv a autentickou zvědavost stran témat hostů. Znouzectnost, ale snad aspoň uvěřitelná!
Kde berete inspiraci na témata a hosty?
Novinky jsou snadné, existuje kolem nich několik více či méně solidních popularizačních webů a diskuzáků na Redditu. S hosty je to horší – je totiž doslova PŘÍLIŠ MNOHO zajímavých vědců a vědkyň, studentů, popularizátorů a jejich témat, takže je problém mezi nimi odfiltrovat ty, se kterýma reálně můžeme aspoň občas stíhat pokecat. Ale tradiční zdroj jsou hosté cyklu Pátečníci spolku Sisyfos a mladí soutěžíci popularizačních soutěží FameLab a Falling Walls. V tom prvním jsou spíše vědečtí seňoři, v tom druhém mladé talenty, které na nás třeba jednou vzpomenou v děkovné řeči po přebrání Nobelovky.
Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete?
Doufám, že pro tón je typická „ironie", „břitkost" a „nadhled", ale realisticky to bude spíše „amatérismus", „kognitivní pokles" a „nestabilní internetové připojení".
Kde nahráváte a jakou techniku používáte?
JaRon nahrává ve svém domácím studiu, kde má i takový ten efektní mikrofon na ramenu a podsvícení a další profi věci. Já nahrávám doma na Blue Snowball mikrofon, který se v poměru cena/výkon/rozbitelnost osvědčil jako nejlepší smírčí řešení.
Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit?
Jediný rituál, který před vysíláním dodržujeme, je zpoždění o 10 až 40 minut oproti oficiálnímu startu v 18:00…
Co vás na podcastování baví nejvíc?
To je záludná otázka. Nevím. Je to jako by se mě někdo zeptal, co mě baví na dýchání – prostě to je něco, co dělám. Kdysi z popularizace možná tanula sláva, drogy a groupies (nebo aspoň trochu dopaminu za lajky), ale dneska je to něco, co prostě děláme – z povinnosti vůči sobě i fanouškům.
Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč?
K těm prvním. Vždycky se k nim čas od času vrátím, abych se zasmál.
Zažil jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo?
Naučil jsem se (lépe) artikulovat. Od dětství mi lidi říkali, že mi nerozumí, ale nikdo mi neřekl, jak to opravit. Až když jsem začal nahrávat videa, všiml jsem si, že na kameře líp vypadá, když při mluvení víc otevírám ústa – a „shodou okolnosti" se ukázalo, že to prospívá i srozumitelnosti. Nevím, proč se tohlecto neučí ve školách, ale asi by mi bez nahrávání lidi i v běžném životě furt prd rozuměli!
Co byste poradil někomu, kdo chce začít s podcastem?
Aby raději začal stavět modely lodí v láhvi – je to méně stresující.
Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky – nebo něco mezi?
Od fanoušků a YouTube máme menší příjem, které vystačí na nakupování nové techniky a renovaci té dosavadní – za což jsme neskonale vděční! Jinak však z hlediska reálných financí… prakticky nemáme finance.
Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?
(Odpovídal jsem na to trochu opačně – podcast se objevil až na konci aktivit.)
Co byste si s podcastem přál zažít?
Chtěl bych přeskočit do živých rozhovorů před publikem, ale na ty dosavadní pokusy často (byť ne vždy!) přišel počet ekvivalentní prstům na ruce válečného veterána – takže bych si přál rozlousknout tyhle eventy.
Jaké podcasty sám posloucháte? Vyberte prosím 3 až 5 epizod, které chcete doporučit ostatním. Třeba takové, které vás pobavily, přinesly silný „aha" moment nebo vám nějakým způsobem utkvěly v paměti.
Já poslouchám hlavně osvětové anglofonní obsahy – Kyle Hill, Anton Petrov, Scott Manley, Perun – takže v tomto asi nebudu úplně optimální respondent pro českého podcastového posluchače. Občas se ženou normíkovsky poslouchám Chumelenici, a pravidelně utužuji svůj parasociální vztah s Martinem Rotou skrze jeho Tak schválně, jinak asi podcastově pešek.
Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo.
Viz doporučení výše.
Koho byste si přál pozvat? Ať už žijícího nebo ne…
Přál bych si pozvat někoho z budoucnosti, který by vysvětlil, jak hergot sjednotit relativitu a kvantovku, a popsal, jak dopadne 21. století…
Přečtete si také: Počítače, internety, satelity, vesmír. To je Podcast Živě.