Šéfredaktor Reflexu natáčel podcast uprostřed války

Studie The Podcast Consumer od Edison Research ukazuje, že generace Z čím dál víc nahrazuje klasické zpravodajství podcasty. Důvod je jednoduchý: chtějí autenticitu, člověka, kterému věří a možnost poslouchat kdykoliv chtějí.

A přesně tohle přináší nová epizoda politického podcastu Padni komu padni, ve které šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský mluví přímo z Ukrajiny, kam zavítal díky organizaci Post bellum. S humanitárním konvojem, který vezl 6 sanitek a další vozy v hodnotě přes 30 milionů korun, urazil 1500 kilometrů. V podcastu zdůrazňuje, že není v roli politického novináře, ale opravdového dobrovolníka. S krabicemi v ruce a turniketem v kapse.

Právě o škrtidle, které musí umět nasadit jednou rukou, mluví jako o jedné z nejnaléhavějších realit cesty. Před odjezdem absolvoval několik bezpečnostních školení. Na Ukrajině nebo spíš v Ukrajině, jak sám upozorňuje, používá šifrované aplikace a nosí evakuační zavazadlo s čelovkou, pasem i pohotovostní lékárničkou. V podcastu Bartkovský vysvětluje, že v češtině jsme zvyklí říkat na Ukrajině, ale právě během války se čím dál víc mluví o tom, že to může znít, jako by šlo jen o nějaké území. Kdežto v Ukrajině dává najevo, že mluvíme o samostatné zemi, která si zaslouží být brána jako stát.

Tenhle podcast vyvrací řadu dezinformací. Jestli vás zajímá víc takového obsahu, tak se podívejte na naše doporučení podcastů, které bojují proti dezinformacím.

Život ve městě, kde se smrt připomíná každý den

Podcast přináší nezkreslený pohled na to, jak se žije v zemi, která už přes tisíc dní čelí ruské invazi. Bartkovský popisuje, co obnáší jízda humanitárním konvojem a také vypráví o jeho první zkušenost s leteckým poplachem, který ho zastihl na záchodě. Moderátoři ve studiu dodávají, že je to možná dobře, že byl zrovna tam.

Martin Bartkovský dále zdůrazňuje, že v Kyjevě během posledních tisíce dní bylo ticho jen tři z nich. Mluví o tom, že lidé žijí bez tepla, ale s obrovskou vděčností za pomoc. Každý den probíhá minuta ticha pro padlé, ve školách, ve fabrikách, na ulici. Ve městech dál fungují kavárny a bary, ale když porušíte pravidla, třeba tím, že se opijete na veřejnosti, skončíte hned na frontě.

Řeč došla i na politiku

Politické otázky? Podle Bartkovského se čím dál víc řeší každodenní realita. Vojáci si přejí jen na chvíli vypadnout, třeba do lesa, kde nejsou miny Rodiny drží v náručí portréty padlých. Dětská hřiště jsou v lesích, protože tam většinou nemíří žádné rakety.

A přesto každý, s kým mluvil, říká totéž: chtějí mír, ale ne kapitulaci. Ukrajinci to vnímají jako boj za jejich zemi, jazyk a národnost. Nechtějí být jen tak vymazáni z mapy. A právě proto se nevzdávají.

V epizodě nechybí ani typický Bartkovského pichlavý humor. Třeba když nadhazuje, že by do autobusu směr Ukrajina posadil všechny politiky, kteří chtějí zastavit pomoc. “Ať to zkusí těm lidem říct do očí.”

Padni komu padni v téhle epizodě ukazuje, co všechno podcast dokáže. Přináší syrové svědectví o zemi ve válce a dostává podcastování na jinou úroveň. Teplo podcastového studia mění za válečnou oblast.

Nechcete si nechat nic ujít? Doporučujeme vám tyhle zpravodajské podcasty.. znáte je všechny?