Daniel Pražák chtěl ukázat, že české školství je "mnohem barevnější", než jak ho zobrazují média. A tak vznikly Hovory z kabinetu, podcast, který cestoval od Kraslic po Frýdek-Místek a zachytil příběhy učitelek a učitelů, o kterých se jinak moc nemluví. V rozhovoru vypráví, jak podcast vznikl, co ho naplňovalo i co z něj dělalo rutinu, a proč považuje za největší úspěch to, že ho mohl důstojně ukončit.
Jak byste popsal svůj podcast někomu, kdo o něm nikdy neslyšel?
Je to pohled dovnitř českých škol — rozhovory s učitelkami a učiteli, vedením škol a dalšími. Je to nakouknutí "za oponu" a ukázání radostných i náročných věcí, které život škol provází.
Co vás přivedlo k myšlence založit podcast?
Mrzelo mě, že (v té době) se české školství objevovalo v médiích jenom s negativním vyzněním. A když už, šlo o pár škol v Praze, případně o školy soukromé. Chtěl jsem ukázat, že naše školství je mnohem barevnější a že inspiraci najdeme ve všech koutech republiky. Natáčeli jsme doslova od Kraslic po Frýdek-Místek, ve všech věkových skupinách. Hodně jsem o téhle myšlence vyprávěl ve svém okolí, až se jednou Pavla Lioliasová, tenkrát redaktorka Českého rozhlasu, zeptala, kdy už ten podcast bude. Řekl jsem, že když se najde někdo, kdo to bude stříhat, klidně hned. A ona řekla, že to stříhat bude. A tak se taky stalo.
Jak vznikl název a co pro vás znamená?
Měl jsem spoustu variant a u téhle jsme si řekli, že nese tu atmosféru, kterou chceme vyvolat. Kabinet jako místo, kde jsou učitelé pospolu, kde řeší věci, sdílí. A přesně takový měl být i podcast.
Jakou roli hraje podcast ve vašem životě?
Bylo to splnění snu, bylo to něco, co dělalo radost a bylo to také něco, co se stalo rutinou a povinností.
Jak se vaše tvorba od prvních epizod proměnila?
Chtěl bych doufat, že se tolik neproměnila dramaturgie a smysl podcastu, ale že se proměnila jenom technická kvalita. Ta šla od prvních pár dílů velmi nahoru, protože se podařilo získat lepší vybavení na natáčení. Stále zůstalo to, že jsem s batohem s mikrofony a ostatním jezdil do škol po celé republice a natáčel přímo tam.
Co všechno obnáší příprava jedné epizody?
U některých vyučujících, kteří už třeba v médiích byly, je výzvou najít oblasti, které předchozí rozhovory nepokryly. Takže rozhodně rešerše, příprava, domluvy a cesta na místo. A pak to, co osobně nejvíc nemám rád — postprodukce a příprava dílu na sociální sítě. Během let se ale podařilo, že jsem to rozhodně nedělal sám.
Kde berete inspiraci na témata a hosty?
Řadu jmen jsem měl vytipovanou už od začátku a některá jména na natočení čekala skutečně pár let. Nejvíc mě ale baví nacházet ty ne tak známé hrdinky a hrdiny pedagogické práce a ty ukazovat. Takže skrz tipy ostatních, příběhy, zajímavé historky, anebo životní zkušenosti — jeden z prvních dílů byl třeba s učitelem, který nejprve pracoval ve vězení.
Co je pro váš podcast typické, třeba opakující se otázka, rubrika nebo tón, kterým ho vedete?
Postupem času jsem si uvědomil, že to hlavní, co chci ukázat, je cesta těch lidí. Myslím, že to platí i v dalších oborech — často se na toho člověka koukáme, kde je teď. Nevidíme ale tu cestu, kudy k tomu došel. Pracovně jsem si tuhle sekci nazval "jak se z padawana stává mistr Jedi" a stala se hodně léčivou pro mnoho posluchačů. Viděli, že se nemusí srovnávat s tím, kde ten host je teď. Že i on měl své trable.
Kde nahráváte a jakou techniku používáte?
Nikomu bych to nedoporučil, ale nahrávám přímo ve školách. S batohem a technikou (mikrofony rode a rodecaster) jezdím po republice. Ovlivňuje to nějak kvalitu poslechu? Určitě. Naštěstí se o střih a úpravu stará skvělý Tomáš Sobel, který dokáže naprosté zázraky.
Máte při nahrávání něco, co z něj dělá váš osobní rituál, nebo třeba nástroj, appku či technologii, bez které si to už neumíte představit?
Od určitých zážitků (několikerá ztráta nahrávky) se tím rituálem stalo zapnutí telefonu/ipadu pro náhradní stopu.
Co vás na podcastování baví nejvíc?
Poznávání příběhů lidí a možnost tyto příběhy posílat dál do světa.
Ke které epizodě máte nejbližší vztah a proč?
Myslím, že nejsilnější zážitek bylo natáčení se Solomií Makovskou, paní učitelkou, která v roce 2022 překročila s kočárkem hranice a velmi brzy začala učit v Jihlavě. I když v tom rozhovoru zazní mnoho věcí, ze kterých mrazí, je to asi nejvíc pozitivní rozhovor ze všech.
Zažil jste díky podcastování něco, co by se jinak nestalo?
Asi tou nejpřekvapivější věcí byl rychlý záskok ve školním muzikálu Tři bratři, kde jim vypadl vlk. A tak jsem jim toho vlka odzpíval. Akorát jsme kvůli tomu pak nestihli natočit tu samotnou epizodu.
Co byste poradil někomu, kdo chce začít s podcastem?
Ať si najde někoho, kdo to za něj bude stříhat. Já vím, že kdybych takové lidi neměl, tak podcast buď nezačnu, nebo brzy skončím.
Přečtěte si také: Začínáte s podcastem? Tohle vám radí známí tvůrci
Jakou roli hraje podcast ve vašich financích? Přináší vám příjem, investujete do něj čas a prostředky — nebo něco mezi?
Postupně jsem si vystřídal všechny fáze — na začátku a několik let jsem podcast financoval z vlastní kapsy, pak se podařilo získat příspěvky od přispěvatelů prostřednictvím Forendors (a moc si vážím toho, že díky těmto příspěvkům mohl podcast dlouho vznikat) a nakonec mi i podcast pár korun přinášel díky spolupráci s portálem Řízení školy.
Jaké další aktivity se kolem podcastu postupně objevily?
Byla to určitě živá natáčení, ať už na Noci vzdělávání od organizace Otevřeno, nebo na oblíbeném festivalu Nakopněte svoji školu v Litomyšli.
Co byste si s podcastem přál zažít?
Snad to nebude znít neskromně, ale to, co jsem si přál, jsem skutečně s podcastem zažil.
A velkou radost mi udělalo i to, že když už jsem cítil, že se z toho stává rutina a že podcast naplnil svůj smysl, že se ho podařilo důstojně ukončit. Dalším momentem, kdy jsem si ve své hlavě odškrtl "splněno" byly chvíle, kdy se někteří zpovídaní a zpovídané dostali do velkých médií. Jako třeba paní učitelka z učiliště, v době natáčení v důchodovém věku a stále učí, se kterou pak byl velký rozhovor v Respektu.
Jaké podcasty sám posloucháte? Dokázal byste vybrat 3 až 5 epizod, které byste doporučil posluchačům?
Danielovy tipy na podcasty a konkrétní epizody najdete v jeho Podcastovém radaru.
Co doporučujete svým posluchačům? Třeba knihu, podcast, cokoliv vás zaujalo.
Moje nejčastější knižní doporučení je skvělá historická kniha Františka Kutnara, Malé dějiny brambor (plot twist — nejsou zas tak malé). Je skutečně o dějinách brambor, o tom, jak brambory ovlivnily Evropu a pro mě osobně — kromě skvělého uspávadla — fungovala tahle kniha jako otevření obzoru v tom, jak moc se stírají hranice mezi tím, co jsme si uměle oddělili jako školní předměty.
Koho byste si přál pozvat? Ať už žijícího nebo ne…
Rest, který už pravděpodobně nenapravím, je natočit epizodu s nějakým vedoucím/vedoucí školní jídelny. Měl jsem i konkrétní tipy, ale bohužel covid rozhodl jinak a pak přišla jiná jména.
Otázka od podcastu Zjisti víc: Jakou nejhezčí zpětnou vazbu vám někdo dal?
Přijde mi, že to nejcennější bylo, když se ozvali lidé, kteří se díky Hovorům z kabinetu vrátili do školství, případně začali učit, protože je podcast motivoval.
